detailní info
kategorie: kultura a památky
/
osobnosti
lokalita: klatovsko
GPS: 49°19'55.7"N, 13°13'43.069"E
popis
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564, Klenová – 21.června 1621, Praha) byl český spisovatel, šlechtic, válečník, diplomat, cestovatel a hudební skladatel, jedna z nejvýznamnějších a nejvšestrannějších osobností české společnosti přelomu 16. a 17. století, příslušník rodu Harantů z Polžic a Bezdružic. Narodil se s na Klenové roku 1564 , kterou v té době vlastnil jeho otec Jiří Harant z Polžic a Bezdružic. Ve dvanácti letech na přání otce odjel do Innsbrucku, kde získal značné vzdělání. Sloužil na dvoře arcivévody Ferdinanda Tyrolského, se kterým procestoval značnou část Evropy. Naučil se latinsky a řecky, kromě toho ovládal němčinu, italštinu a španělštinu a nečinila mu problém ani francouzština a hebrejština. Kvalitní vzdělání získal i v zeměpise, historii, literatuře, právu, vojenství a hlavně v hudbě, ve které dosáhl značného věhlasu. Ve dvaceti letech se oženil s Evou Černínovou z Chudenic, která ale záhy zemřela. Zůstali po ní dvě děti. Smrt milované ženy byl rozhodně jedním z důvodů k cestě do Svaté země, kterou podnikl se svým švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic. Cesta započala roku 1598. Z Plzně se vypravili do Benátek, odkud se na lodi Silvestra připluli k břehům Kréty a Kypru. Po krátké přestávce na další lodi přistáli v palestinské Jaffě, odkud se již jen na oslech vydali k Božímu hrobu. Cesta zpět byla díky přepadení skupinou Arabů těžká. Kryštof Harant i Heřman Černín při něm málem přišli o život. Přesto se jim ale nakonec povedlo dostat do Egypta, Alexandrie a lodí zpět do Benátek. Heřman Černín zde zůstal, Kryštof Harant pokračoval domů, kam dorazil roku 1599. Z této dlouhé poutě vzešlo jeho nejznámější dílo Putování aneb Cesta z království českého do Benátek a odtud do země Svaté, země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arábii ležící, které sám vydává roku 1608. Doma ho čeká nemilé překvapení – úmrtí svých dvou dětí na mor. Záhy se dostal do služeb Rudolfa II. V této době si také bere svou druhou ženu Barborou Miřkovskou z Tropčic, vdovou po Karlu Škopkovi, pánu hradu Pecka. Jejich dcera Rozina Alžběta opět zemřela, tentokrát při porodu, který nepřežila ani matka. Jeho třetí žena se jmenovala Anna Salomena Hradišťská z Hořovic a na Vildštejně. S ní měl tři syny a dceru. Na hradě Pecka se Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic dlouhá léta věnoval hudbě. Po smrti Rudolfa II sloužil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ještě nějaký čas na dvoře Matyáše, který ho vyslal na další dlouhou cestu do Španělska aby tam odevzdal Řád zlatého rouna z pozůstalosti Rudolfa II. Roku 1618 Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic přestupuje k víře podobojí. Roku 1619 hlasuje pro Ferdinanda Falckého, což se mu stalo osudným. Za jeho krátké vlády zastával Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic vysoké místo prezidenta České komory. Již jen jeho funkce stačila k tomu, aby ho na jeho hradě Pecka zatkli roku 1621 vojska Albrechta z Valdštejna. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic byl odsouzen ke ztrátě majetku i života a popraven stětím 21. června 1621 katem Janem Mydlářem na Staroměstském náměstí v Praze. Pohřben byl do kostelní hrobky na hradě Pecka. Jeho manželka si poté vzala Heřmana Černína z Chudenic, kdysi Kryštofova přítele. Navzdory přání Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, aby jeho děti byli vychovávány ve víře podobojí, svěřila Anna Salomena děti do rukou jezuitů.
