Žakova kaplička v Zelená Lhotě stojí mezi strážním domkem místního nádraží a závorami dělící cestu směrem na Prenet. Na konci devatenáctého století byla stavěna železnice z Nýrska do Železné Rudy a dále do Bavor. Šumavská členitá krajina si při této stavbě vyžádala mnoho mohutných náspů, zářezů a také tří tunelů, z nichž jeden leží právě před Zelenou Lhotou. Při stavbě trati bývali najímáni dělníci z Itálie, Barabové, a ne jinak tomu bylo i při hloubení Zelenského tunelu. Tuneláři přespávali z důvodu úspory peněz přímo v den ode dne se prohlubujícím tunelu. Večer sedávali u ohně, vyprávěli si a u toho popíjeli to, na co zrovna bylo, zpravidla pak vyhlášenou višňovku, již levně a ve velkém množství kupovali od podnikavého zelenského chalupníka Tauschka. Vedení stavby dráhy ale dospělo k tomu, že kopání tunelu postupuje příliš pomalu a Barabové byli nuceni celý týden pracovat obzvláště tvrdě a dlouho do noci, takže neměli ani času na krátkou návštěvu blízké Lhoty a chalupníka Tauschka. Večer po posledním namáhavém dni zjistili, že mají nedostatek višňovky. I přes množství čerstvě napadaného sněhu a zimní tmu doplněnou zesilujícím větrem nabídl se jeden z dělníků, Dominico Latini, kterému však pro znalost několika francouzských vět nikdo neřekl jinak než Žako, že do Zelené Lhoty dojde a přinese dva demižony višňovky. Ten hned za prvním záhybem budoucí trati na vysokém náspu udělal nešťastný krok a svezl se závějemi dolů s náspu. Pád jej částečně desorientoval. Po přistání do kup sněhu se nejdříve chvíli rozhlížel, pátraje po něčem, čeho by se mohlo jeho oko zachytit a najít správný směr. Neviděl však nic než černou tmu a sněhové vločky, přilétávající naň ze všech stran. Zvedl se a vydal se dál, žel Bohu však špatným směrem. Místo k Zelené Lhotě zamířil směrem k samotě jménem Höhwastl. Tu ovšem minul, aniž si jí povšiml. Myslel si, že je někde v pustině mezi železnicí a pastvinami nad vesnicí a že dojde přímo k Tauschkově chalupě. Došel však do míst mezi kaplí sv. Jana a Matějovice. Pak Žako spatřil mezi stromy dole v dálce světla oknech zelenských chalup. Nakonec vysílen ulehl kousek od Tauschkovy chalupy, nevěděl, že je od ní dělí pouhých několika desítek kroků. Ležel a přemáhal spánek, když tu se vichřice opět na moment utišila. Prokřehlý noční chodec poznal, že leží jen kousek od svého cíle. Poznal místo kde je - dnes tu stojí strážní domek a závory. Z posledních sil zaklepal na Tauschkovy dveře. Udivený chalupník posadil baraba k mohutným zděným kamnům a obdařil ho teplou kávou a višňovkou. Dominico Latini byl zachráněn. Přespal u Tauschka a druhého dne zrána, když se vánice zcela utišila, dorazil po všech útrapách zpět do tunelu ke svým přátelům. Jako dík za své zachránění šetřil ze svého nevelkého platu a za nějaký čas nechal v místě, které se snadno mohlo stát jeho hrobem, postavit skromnou dřevěnou kapličku.
kategorie: příroda
/ památné stromy
lokalita: špičácko
GPS: 49°14'46.578"N, 13°10'16.469"E
typ: chata
lokalita: špičácko
obec: Hamry
kapacita ubytování: 30
cena ubytování: od 390 Kč
