Šumavský rozcestník: kostel Narození Panny Marie, Loučim

kostel Narození Panny Marie, Loučim

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
kostely
kostel Narození Panny Marie, Loučim

detailní info

kategorie: kultura a památky / kostely
lokalita: domažlicko
GPS: 49°21'59.452"N, 13°6'37.088"E

popis

Poutní kostel Narození Panny Marie v Loučimi byl postaven patrně v letech 1325 - 1350. Stavba je tzv. zkrácená dvoulodní (švábská) gotika XIV. století s jediným středním pilířem. Stavivo je lomový kámen, nároží a opěráky jsou osazeny kvádry. Od roku 1357 se kostel uvádí jako poutní kostel „dolních“ Chodů a stává se součástí pohraniční linie s dalšími dvěmi poutními místy, Kájovem v jižních Čechách a Chlumem sv. Máří na Sokolovsku. Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna v 16. století. Původní podobu střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice neznáme. Dočasnou střechu 5. října 1905 zapálil blesk. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava byla provedena od dubna do listopadu roku 1908. Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezda u Domažlic. Pro válečné účely byly roku 1916 odebrány dva zvony a roku 1942 také dva zvony. Loď má klenbou zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého vprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou. V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba. Šíři západní stěny vyplňuje kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená baroková socha Panny Marie Růžencové renovované v březnu 1990. Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik náhrobků. Dva závěrové svorníky gotické klenby presbyteria jsou vyzdobené vytesaným plastickým beránkem a křížem s pětilistou růžicí. Z původního gotické vybavení se nic nedochovalo, vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby barokizace (1760 - 1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Pozornost zasluhuje tak zvaná "Černá madona" s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské, dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla v roce 1911 a v roce 1997. Nechal ji zhotovitroku 1760 loučimský farář Ferdinand Gerl. Podle pověsti ukryly ženy mariánské družiny před husitskými nájezdníky sošku v hustém šumavském hvozdu na bavorské straně hranice v dutém kmeni staré lípy. Tam ji objevil husitský vůdce Ctibor Krčma, rychtář z Votavy (Otova) a mečem jí rozťal hlavu. Z rány dřevěné sochy vytryskla čerstvá krev a násilník začal okamžitě svého činu litovat. Na místě nálezu zázračné sošky postavili bavorští věřící kapli, kterou později nahradil františkánský klášter s kostelem nazývaný dnes spolu s městečkem Neukirchen bei heiligen Blut. V tomto klášteře je stará mariánská soška uložená dodnes. Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760 - 1770 za pátera Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů - na sever a na jih). Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908. S opravou interiérů kostela (a také střechy) se začalo koncem září roku 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při oklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo na chrámové lodi. Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968 - 1972 páterem Václavem Cyrilem Kaňákem CFSsS.