Šumavský rozcestník: Blau Josef

Blau Josef

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: klatovsko
GPS: 49°17'14.481"N, 13°8'14.253"E

popis

Josef Blau (12.srpna 1872, Nýrsko - 22.října 1960, Straubing) byl sudetoněmecký učitel, vlastenec a historik - nejvýznamněji vlastivědný badatel okolí Nýrska. Josef se narodil 12. srpna 1872 v Nýrsku (německy Neuern), jeho otec i děd byli obuvníci, rodinnému řemeslu se vyučil i jeho bratr Eduard, ale Josefu Blauovi byla předurčena zcela jiná životní dráha... Získával praxi jako asistent advokáta v Bílině a ve svých osmnácti letech navštěvoval učitelský ústav v Praze. Pak se stal učitelem – poprvé nastoupil na školu v Dešenicích, pokračoval ve Svaté Kateřině, Červeném Dřevě a Orlovicích. Než přešel na školu do Nýrska, působil také ve Staré Lhotě, ale to již jako její ředitel. Z prvého manželství měl syna Karla, který zemřel v 1. sv. válce, druhou jeho manželkou byla Barbora (Betty), sestra hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha. V roce 1929 odešel do penze. Jeho rodina se do tohoto kraje přistěhovala z nedalekého Eschlkamu. Napsal řadu naučných prací, z nichž nejznámější jsou asi jeho dějiny Králováků na Šumavě (Geschichte der Kunischen Freibauern im Böhmerwald), je i autorem črt ze Šumavy Waldleute a drobné antologie Osserland. Provedl výbor z díla Georga Leopolda Weisela pod názvem Aus dem Neumarker Landestor. Je autorem knihy pohádek Westslawische Märchen a v neposlední řadě pak souboru šumavských vyprávění Von Räubern, Wildschützen und anderen Waldbrüdern. Dále je autor povídkových knih Medový strom (Der Honigbaum) (1934) a Statečný Lenz (Der tapfere Lenz) (1935) a románu Der Goldene Saule. Blau byl ve svých postojích k Čechům mírný a přátelský - mezi Němci rozšiřoval povědomí o chodských zvycích, překládal české pohádky i moderní díla českých autorů. Za druhé světové války přeložil do němčiny Baarova Jana Cimburu (Cimbura: eine südböhmische Idylle). Byl bezpochyby nejvýznamněji vlastivědný badatel tohoto kraje, napsal např.: Dějiny sklářství na Šumavě a v Bavorském lese. Na práci spisovatele a historika úzce navazovala i práce jako městského kronikáře. Josef Blau se také zasadil o vzniku Lesního divadla v Nýrsku, kdy se nepoužívaný lom proměnil v místo vyhledávané divadelními soubory. Byl přítelem Hanse Watzlikova, s nímž si postavili domy vedle sebe, ale s nímž se přece jen později dost v názorech rozcházel. Ani on se však nevyhnul příklonu k nacistickému Německu - to když tisk po odtržení Sudet otiskl jeho uvítání připojení k Říši. Stejně jako Hans Watzlik i on těžce nesl nucený odchod a v německém vyhnanství. V roce 1939 se stal členem Německé akademie věd a umění v Praze, po druhé světové válce a odsunu pak členem Collegia Carolina a nositelem Spolkového kříže za zásluhy. Josef Blau zemřel 22. října 1960 v dolnobavorském Straubingu.