Šumavský rozcestník: vila továrníka Isaaka Simona Blocha, Hartmanice

vila továrníka Isaaka Simona Blocha, Hartmanice

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
architektura
vila továrníka Isaaka Simona Blocha, Hartmanice

detailní info

kategorie: kultura a památky / architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'13.668"N, 13°27'19.684"E

popis

Vila továrníka na náměstí v Hartmanicích z roku 1863 zvaná prý "Blochárna". Místní podnikatel Isak Simon Bloch narozený v Kunraticích založil úspěšnou fabriku na obalový staniol v nedalekém Chlumu. Ta zaměstnávala stovky lidí z hartmanického okolí. Na jižní straně měl dům terasy s exotickou flórou. Bylo zde sídlo "brusinkové burzy" i "statkářské kasino". Pře domem stála také kamenná kašna "Blochova kašna" do 90. let 20. století. V roce 1997 byla už kašna přemístěná o kus západněji, před novostavbu hotelu. Isaak Bloch později ale musel město a Šumavu opustit, kvůli zvyšujícímu se nacistickému tlaku na židovské obyvatelstvo. Nakonec s rodinou ze země emigroval. Vilu navštívil arch. David Vávra s pořadem o architektuře českých měst s názvem "Šumná Šumava".

Isak Simon Bloch (1805, Kundratice - 1878 Hartmanice) byl židovský podnikatel a továrník. V blízkosti šumavských Hartmanic vlastnil několik provozoven, ve kterých pracovalo až 300 lidí při výrobě skla, zrcadel a staniolu. Isak pocházel velmi chudých poměrů, ještě jako dospívající mladík obcházel s dřevěnou nůší dům od domu a nabízel své zboží k prodeji. I na nákup prodejního sortimentu si rodina musila vypůjčovat od starousedlých sedláků Puchingerových. Jeho otec byl majitelem domu čp. 60 v Hartmanicích. Podnikání ve sklářství zahájil Isak Bloch v roce 1836 a v dubnu roku 1861 získal do vlastnictví hamr č.p. 4 v Chlumu (německy Chumo, ale označovaný někdy i jako „Waffenschmiederei“), který leží 4 kilometry od Hartmanic. V něm založil továrnu, která z cínu, který se zde zpracovával válcoval tenké fólie, zvané staniol (z latinského označení cínu „stannum“), užívané zprvu k výrobě zrcadel, později upravované na obalový materiál. V roce 1863 založil brusírny, leštírny, fazetovny zrcadel a pověstná byla i tzv. „židovská zrcátka“, v dnes zaniklé osadě Frauenthal na ohybu řeky Křemelné (Kieslingbach) nedaleko Prášil (Stubenbach). Stroje na úpravu skla pohánělo pět vodních kol, které získávaly vodu z kilometr dlouhého náhonu z Křemelné. V letech 1872 - 1873 byla postavena nová brusírna, kde se připravovala i velká zrcadlová skla. Třetí brusírna vznikla v roce 1882 v tzv. Dolním Frauenthalu. Rozvoj podniku vedl k rozkvětu osady, kde vznikla také kovárna, hájovna, hostinec, obytné domy nebo obchod. Byla zde otevřena i škola, do které děti chodily od roku 1890 do konce 2. světové války. Odtud se polotovary dopravovaly do Hartmanic, kde kolem Blochova domu vyrostl výrobní i obytný areál také pro zaměstnance firmy a k tomu třeba skleník a bazén. V roce 1863 koupil Bloch dům na náměstí v Hartmanicích, který si v letech 1869 - 1870 nechal přestavět na dvoupatrovou rodinnou vilu (jejím stavitelem byl Georg Beywl). Před vilou si podnikatel nechal postavit kamennou kašnu, která stále stojí, ale v roce 1997 byla přemístěna více ke středu náměstí. V sedmdesátých letech devatenáctého století se Hartmanice staly správním centrem židovské náboženské obce a dne 21. května 1871 se právě Isak Bloch stal předsedou této židovské náboženské obce v Hartmanicích. Marně usiloval o její autonomii. Podílel se na vzniku zdejší synagogy, která byla slavnostně zasvěcena 26. května 1884. Projektoval ji také Georg Beywl. V Hartmanicích se tehdy k židovské víře přihlásilo 102 obyvatel z 863. Výroba ve Frauenthalu se zastavila o Vánocích 1932 poté, co byla postavena moderní sklárna v Chodově u Karlových Varů. Blochův vnuk s rodinou se rozhodl z obav o život v roce 1939 Šumavu opustit a odstěhoval se do Velké Británie. Majetek rodiny v Čechách byl později vyvlastněn. Frauenthal po vysídlení Němců pustl, později se stal armádním cvičištěm a veškeré stavby byly srovnány se zemí. V květnu 2016 byla Isaku Blochovi na hartmanické škole odhalena pamětní deska.