Šumavský rozcestník: zámek Hojsova Stráž

zámek Hojsova Stráž

detailní info

kategorie: kultura a památky / zámky
lokalita: špičácko
GPS: 49°12'31.505"N, 13°12'15.561"E

popis

Dnešní zámeček v Hojsově Stráži vznikl ze stavby, kterou nechal postavit Wolfgang Zelzer v roce 1811 na „kovářské louce“ pro svou matku Margaretu. Tato chalupa sloužila jako chudobinec pro zdejší chudé a přestárlé bezzemky. V roce 1839 ji koupil Schoberl a zřídil u ní malé hospodářství. Ten ji prodal Johanu Linzmayerovi a jeho syn Jan Linzmayer v ní zřídil truhlářskou dílnu (získala přezdívku „Schoberltischler“), kterou zakrátko prodal truhláři Emanuelu Holubovi, o němž není známo, odkud přišel. Nedařilo se mu zde, proto zakrátko chalupu prodal manželům Adamu a Margaretě Oberhoferovi převodem 13. března 1876 tak, že chalupa patřila ke zboží hostince č.p. 7. Od těchto manželů koupil pak dům 19. června 1888 železniční adjunkt Moritz Gratel a přestavěl ho na pension. Jako dědictví pension získala jeho sestřenice Franciska a dcera Marie Gratelová, která pension znovu seřídila a opravila. V roce 1945 – 1946 byli členové těchto rodin, pokud byli německé národnosti, odsunuti a z Gratelova rodu jako Rakušané zde ponecháni. Majetek byl z části konfiskován a zčásti prohlášen za rakouský majetek. „O dva dny později jsem hleděl z výšiny nad železniční stanicí Hamry-Hojsova Stráž směrem k Ostrému, který se tu klene jako široká kupa nad hřebenem hraničního pohoří. Stejně zeširoka tu klesají i úbočí a svahy tohoto hřebene dolů k toku říčky Úhlavy. Donnerwinkel, to jest v místním dialektu „Tonnawinkel“, spisovně „Tannenwinkel“ (česky „Jedlový kout“), říkali zdejší lidé tomu údolí mého dětství, jehož jedlemi vonící příšeří bylo opředeno tolika pověstmi a kouzly, jehož samotářští obyvatelé dosud věřili na čarodějnice a lesní duchy a za noci vánoční sytili dosud domácí studny svěcenou solí a prstí svých polí. Byl to svět, z něhož čerpal své přízraky právě Alfred Kubin. Kolem na stráních ležely velké dvorce někdejších králováckých sedláků a na jednom ohybu údolního svahu stála, s rozložitou střechou a mocnými stěnami, zčásti pobitými temnohnědými šindely, i lesovna Fenzelhof, v níž jsem se narodil. Teď tam byl usazen český lesník: to proto, že před osmi lety odňal mladý československý stát knížatům z Hohenzollern-Sigmaringen právě tenhle kus samého srdce šumavského lesa svou pozemkovou reformou. Stále to však ještě byl pro mne domov: ještě tu seděli sedláci a dřevorubci na svých staveních a polnostech a mluvili stejnou řečí jako jejich otcové: ještě stále to byla ta důvěrně známá země mladosti – i když už tenkrát jsem byl vlastně z toho údolí svého dětství navždy vyhnancem. Snad bych se za toho zářivého poledne, které navíc stříbřil podzim, stojící nad lesy, oddal stesku po domově jako vždycky, kdykoli jsem pohleděl tam dolů. V očekávání však, že strávím odpoledne s Alfredem Kubinem a Hansem Watzlikem, zkrátil jsem si naopak samým spěchem cestu do Hojsovy Stráže příkrým stoupáním rovnou přes horský hřeben. Na pokraji lesa, pár jeleních skoků od té vysoko položené horské obce, setkávali se v oněch letech od samého počátku letních prázdnin každoročně až hluboko do podzimu básníci i malíři, hudebníci i vědci v pohostinné vile Gratel Alfreda Königa v Hojsově Stráži, jinak ředitele jednoho z vídeňských pivovarů. I tentokrát seděli na široké zahradní terase nejen Alfred Kubin a Hans Watzlik; z Vídně přijel i Robert Hohlbaum a z Prahy šéfredaktor listu Bohemia Albert Wesselsky, který zrovna vyprávěl o své sbírce pověstí, čerstvě vyšlé ve známém nakladatelství Eugena Diederichse v Jeně“. – Leo Hans Mally básník, spisovatel.