Šumavský rozcestník: pamětní deska rodný dům Karel Paleček

pamětní deska rodný dům Karel Paleček

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
pamětihodnosti
pamětní deska rodný dům Karel Paleček

detailní info

kategorie: kultura a památky / pamětihodnosti
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°44'23.778"N, 13°23'21.731"E

popis

Pamětní deska Karela Palečka na na zdi jeho rodného domu Mikulášském náměstí 453/14, Plzeň - město s textem: "V TOMTO DOMĚ SE DNE 28.1.1896 NARODIL KAREL PALEČEK ZAKLADATEL A PRVNÍ GENERÁL VÝSADKOVÉHO VOJSKA ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY RUSKÝ LEGIONÁŘ A ÚČASTNÍK ZAHRANIČNÍHO ODBOJE 1939 - 1945."

Karel Paleček (28.ledna 1896, Plzeň - 12.března 1962, Praha) byl československý legionář, voják v hodnosti generálporučík a zakladatel výsadkových jednotek Československé armády. Narodil se 28. ledna 1896 v nezámožné rodině plzeňského truhláře, zaměstnance rakousko-uherských drah. Měl pět sester a jednoho mladšího bratra. Od roku 1908 absolvoval čtyři ročníky reálného gymnázia a obchodní školy. Jeho další osudy poznamenala první světová válka. V květnu 1915 byl povolán k plzeňským „pětatřicátníkům“ – c. a k. pěšímu pluku 35 – a s nimi odešel na východní frontu. Zde padl v září 1916 v Haliči do ruského zajetí, v němž se vzápětí přihlásil do čs. legií v Rusku. Byl zařazen ke kulometné rotě 3. pluku Jana Žižky z Trocnova, se kterou prodělal bitvu u Zborova (2. července 1917) a celou sibiřskou anabázi československých legií.

Do vlasti se vrátil v srpnu 1919 a na naléhání nadřízených se rozhodl pro další službu v armádě - nejprve u pěšího pluku 3 v Kroměříži . Absolvoval školu pro důstojníky a od dubna 1921 působil u 46. pluku v Chomutově v nejrůznějších štábních funkcích, zejména zpravodajských, pro které měl nadprůměrné schopnosti. Proto byl v květnu 1931 převelen k 2. oddělení hlavního štábu v Praze, tedy přímo do ústřední vojenské zpravodajské služby jako člen ofenzivní pátrací skupiny zaměřené proti Německu. V ústředí čs. vojenské zpravodajské služby působil poté v ofenzivní sekci pátrací skupiny se zaměřením na Německo. Zároveň byl i velitelem samostatné předsunuté agenturní ústředny zvané VONAPO, jež sloužila ke koordinaci společných projektů s francouzskou a sovětskou zpravodajskou službou. Když musela být po Mnichovu zpravodajská činnost proti Německu formálně zastavena (v praxi však došlo pouze k jejímu zakonspirování), byl pověřen zřízením pracoviště pro odposlech vybraných telefonních linek cizích zastupitelských úřadů v Praze.

V době tehdejšího stavebního rozmachu se rozhodl postavit rodinný dům v Praze – Střešovicích – Na Bateriích, kam se v roce 1932 s rodinou nastěhoval. V přízemí této vily byla v roce 1935 zřízena utajená kancelář zpravodajské služby. Zpravodajci, kteří zde působili, již 11. března 1939 věděli, že k okupaci zbytku ČSR dojde 15. března. Protože jim hrozilo nebezpečí a nejen Československo mělo zájem, aby ve své činnosti pokračovali, bylo po dohodě s britským zpravodajským přidělencem jedenáct příslušníků zpravodajské služby přemístěno do Velké Británie. Ve střešovické vile majora Palečka byl tedy zahájen 2. odboj proti nacistickému Německu.

V úterý 14. března 1939, tedy v předvečer německé okupace, odletěl Karel Paleček ve skupině zpravodajských důstojníků vedených plukovníkem Františkem Moravcem do Velké Británie. Následně působil od května 1939 v Paříži ve funkci zástupce velitele zpravodajské ústředny „Karel“. Společně s podplukovníkem Oldřichem Tichým a majorem Františkem Fryčem se pokoušeli aktivizovat výzvědnou činnost proti Německu a udržovali kurýrní, poštovní i rádiové spojení s domovem až do porážky Francie. Po návratu do Velké Británie byl zařazen k II. (zpravodajskému) odboru exilového Ministerstva národní obrany, a to nejdříve jako přednosta šifrové skupiny a od 2. července 1942 jako velitel Zvláštní skupiny D, která připravovala a koordinovala vysílání parašutistů na území okupované vlasti. Na tomto svém místě obstál vynikajícím způsobem. S muži, kteří byli pověřování nesmírně nebezpečnými úkoly, si vytvořil lidský, nesmírně přátelský vztah a stal se skutečným „tátou parašutistů“, jak ho oni sami označovali.

Před koncem války byl Karel Paleček 28. března 1945 v rámci početné skupiny vojáků a státních úředníků odeslán na osvobozené území republiky, kde byl 20. dubna 1945 v Košicích zařazen do nově se tvořícího Ministerstva národní obrany jako velitel Zvláštní skupiny (diversanti a parašutisté). V této funkci se vrátil do Prahy, kde byl ustanoven zástupcem přednosty 2. oddělení Hlavního štábu. Brzy nato se stal přednostou Přípravné skupiny pro vybudování jednotek dopravovaných vzduchem u Velitelství pěchoty Hlavního štábu v Praze a 15. srpna 1948 stanul v čele nově vytvořeného Velitelství výsadkového vojska. Nedlouho poté se zaslouženě dočkal povýšení do hodnosti brigádního generála.

V listopadu 1949, stejně jako většina důstojníků ze západu, byl generál Paleček zatčen a na základě nepravdivých a uměle vykonstruovaných obvinění odsouzen k deseti rokům žaláře. Byl nejprve v Plzni na Borech a potom v té nejhorší věznici, v Leopoldově. Ani tam se nenechal zlomit a naopak své spoluvězně psychicky povzbuzoval. Jeho smysl pro spravedlivost se projevil i tehdy, když se zastal dozorcem nespravedlivě obviněného spoluvězně. Vysloužil si za to dva dny tzv. korekce, tj. uvěznění v mrazivé cele 2 x 3 metry umístěné v hradbách leopoldovské pevnosti. Aby nezmrzl a přežil, celé ty dva dny pochodoval tři kroky tam, tři kroky zpátky. Ze smutně proslulé leopoldovské věznice byl sice propuštěn předčasně v květnu 1952, avšak domů se vrátil otřesený a s podlomeným zdravím (vážil necelých padesát kilogramů). Zbytek života strávil se svou rodinou, často navštěvován bývalými výsadkáři, jak důstojníky, tak řadovými příslušníky. Žil v ústraní v Praze u rodiny svého syna, kde také 12. března 1962 po několika těžkých vydechl naposled. Místo posledního odpočinku našel pan generál v rodné Plzni.

Vyznamenán Čs.válečným křížem 1918 a 1939, Čs.medailí za chrabrost, Čs.medailí za zásluhy I.st., sovětským řádem Za pobědu nad Germanijej, britským The 1939-45 Star, jugoslávským Orden Zasluge za narod II.reda atd.atd. V roce 1992 byl povýšen na generálporučíka in memoriam. Jeho jméno navíc nese prostějovský 102. průzkumný prapor, což je nejvyšší ocenění, jakého se může vojákovi dostat.