Šumavský rozcestník: kolomazná pec, Plzeň

kolomazná pec, Plzeň - Bolevec

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
technické
kolomazná pec, Plzeň - Bolevec

detailní info

kategorie: kultura a památky / technické
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°47'41.202"N, 13°22'39.209"E

popis

Kolomazná pec se nachází v polesí Branty v Plzni-Bolevci na severním okraji přírodní rezervace Kamenný rybník. Byla postavena mezi lety 1812 a 1820, kdy bylo v důsledku velké housenkové kalamity v plzeňských lesích potřeba zpracovat velké množství dřeva. V okolí se v té době nacházelo už celkem osm podobných zařízení, ta se však do dnešních dnů nedochovala. Ta, která na Bolevci zůstala, měří v průměru přibližně šest metrů a na výšku pak asi čtyři a půl metru, tudíž patří k větším pecím. Jedná se o jednu z nejzachovalejších pecí svého druhu ve střední Evropě a zároveň zřejmě jedinou dosud stojící v České republice, přestože se v době pozdního středověku a novověku jednalo o poměrně častá zařízení. Kolomazná pec je jednou ze zastávek naučné Sigmondovy stezky a od roku 1963 je chráněna jako kulturní památka. Technologie spočívala v tom, že pec byla dvojplášťová. Vnější plášť se nazýval okolnice a vnitřní plášť hrnec. Do hrnce se naskládalo smolnaté borové dřevo. To se dalo i do prostoru mezi hrncem a okolnicí a následně se zapálilo. Dřevo umístěné uvnitř se zahřívalo, u takto velkých pecí dokonce až několik dní. Dřevo se díky suché destilaci nejprve vysušilo a pak došlo k jeho postupnému rozkladu. Plyny odešly horem, dřevěné uhlí, coby pevná složka, zůstalo uvnitř, a tekutá složka odtékala pryč sběrným kanálkem. Dehet se v minulosti používal jako jediná univerzální impregnace na živočišné materiály, například k natírání dřevěných konstrukcí. Po smíchání s živočišným tukem z něj vznikala kolomaz, což bylo – jak už název napovídá - mazadlo, které bylo využíváno až do počátku 20. století jako jediná možná varianta. Vznik bolevecké pece je vlastivědnou literaturou tradičně pokládán zhruba do poloviny 18. století, avšak písemné prameny pro tento předpoklad dosud chybí a jakékoliv zmínky, týkající se konkrétně bolevecké pece nejsou k dispozici ani z mladších období. Záznamy o jednáních městské rady nepřímo naznačují, že pec mohla vzniknout spolu s dalšími výrobnami spíše až v souvislosti s housenkovou kalamitou, která plzeňské lesy postihla v roce 1812. Kvůli ní totiž došlo k velkému přebytku pokáceného dřeva, které bylo potřeba v krátké době zpracovat. Existence dehtáren v plzeňském polesí je doložena až v roce 1820, kdy jsou uvedeny platy za pronájem celkem osmi pecí. Bolevecká pec přímo zmiňována není a lze se pouze domnívat, že patřila mezi oněch osm pracovišť. Jejich propachtovávání pokračovalo patrně jen do roku 1854, neboť v novějších záznamech příjmy z dehtářství opět chybí. Pece pravděpodobně postupně zastavily činnost a následně zanikly v souvislosti s rozvojem levnější průmyslové výroby dehtu v druhé polovině 19. století. Posledním kolomazníkem u zdejší pece mohl být František Beránek, který bydlel v Bolevci v druhé polovině 19. století. Boleveckou pec před rychlým zánikem zachránili členové Klubu českých turistů, kteří se o ni starali od počátku 20. století. Roku 1914 k ní přivedli turistickou stezku a současně projevovali snahy o opravy. Ve 30. letech došlo k prvním, spíše amatérským úpravám i k provizornímu zastřešení objektu. V 80. letech pak bylo díky iniciativě Českého svazu ochránců přírody přikročeno k další opravě, podrobnému geodetickému zaměření a v roce 1984 i k prvnímu archeologickému výzkumu. Přesto byla kolomazná pec ještě koncem 90. let 20. století v dezolátním stavu a od zkázy ji zachránila až kompletní rekonstrukce v roce 1998 podle projektu Ing. J. Anderleho. Úpravám předcházel v roce 1995 další archeologický výzkum. Ten mimo jiné podpořil datování vzniku pece až do 19. století, neboť starší artefakty nebyly nalezeny. Při rekonstrukci bylo původní kamenné zdivo, silně poškozené povětrnostními vlivy, podepřeno novou cihlovou vyzdívkou. Zřícenou horní část klenby nahradila kovaná mříž v témže tvaru, která kromě zabezpečení opticky doplnila původní tvar pece. Také středový vstupní otvor byl zabezpečen mříží a terénní úpravy zabránily zatékání dešťové vody. Celý objekt pece byl zakryt masivním přístřeškem s pultovou střechou, aby se zamezilo pokračování rozpadu arkózového zdiva.