Šumavský rozcestník: Král Václav

Král Václav

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°45'32.643"N, 13°22'19.797"E

popis

Václav Král (2. května 1891, Plzeň – 24. října 1942, Mauthausen, Rakousko) se narodil jako dítě Václava Krále, dělníka z Plzně, a Amálie Králové, rozené Mikotové, v domě č. 278 na Saském Předměstí. Byl vrchní policejní inspektor a odbojář. Václav Král byl vyučeným číšníkem. V roce 1923, kdy se přestěhoval do malého bytu v plzeňské ulici Pod Záhorskem č. p. 22/1, byl ale již civilním strážníkem / detektivem policie. Jeho prácí bylo vyšetřování různých kriminálních deliktů (výtržnosti, krádeže, prostituce, pašování, vraždy) pro Policejní ředitelství v Plzni. V roce 1923 se Václav Král oženil s o pět roků mladší Pavlou Pichlovou (narozenou 3. března 1896 v Plzni), dcerou městského strážníka z Plzně, která pocházela z česko-německé rodiny. Dne 21. června 1925 se Královým narodila jejich jediná dcera Helena. V roce 1928 byl Václav Král v rámci plzeňského policejního ředitelství převeden na vyšetřování správních deliktů. Roku 1929 se rodina na čas odstěhovala do Bratislavy, kde Václav Král zastával funkci obvodního inspektora na cizineckém oddělení policie. V Bratislavě také začala pravděpodobně Helena chodit roku 1931 do školy, ale do druhé třídy již Helena nastoupila v Plzni. Navštěvovala obecnou školu dívčí v severním plzeňském obvodu. Václav Král je v této době ještě označován za policejního detektiva, pravděpodobně však již zastával funkci obvodního inspektora civilní stráže v Plzni. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Václav Král aktivně zapojil do plzeňské pobočky odbojové organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Dcera Helena v roce 1939 navštěvovala tercii Městského dívčího reálného gymnasia dr. Františka Lukavského v plzeňské Veleslavínově ulici. Dívky zde byly od nejnižších ročníků národnostně velmi uvědomělé a svůj odpor k okupaci dávaly často najevo. Adresu Králových získali parašutisté z výsadku Anthropoid jako jeden ze spolehlivých záchytných bodů, který měli využít po svém seskoku na Rokycansku koncem prosince 1941. I přes navigační chybu stanuli Jan Kubiš a Jozef Gabčík dne 30. prosince 1941 před bytem Králových. Představili se heslem „Adina zdraví Plzeň – 8. březen je dobrý.“ Václav Král zajistil parašutistům vystavení falešných pracovních knížek a zprostředkoval jim kontakt na Prahu. Jan Kubiš poté odjel do Prahy, zatímco Jozef Gabčík si u Králových léčil nohu poraněnou při seskoku. Na počátku následujícího roku a během jara 1942 pobývali Kubiš s Gabčíkem střídavě v Praze a v Plzni. Václav Král jim poskytl útočiště ve svém bytě a také v malé chatě v Radobyčicích u řeky Úhlavy. Při organizaci široké konspirační sítě v Plzni a jejím okolí se Král mohl spolehnout na pomoc některých kolegů z řad policie, starostů obcí Radobyčice a Újezd a dalších osob. Na jaře 1942 se Václav Král aktivně podílel na přípravách bombardování plzeňské Škodovky (operace Canonbury). Dne 23. dubna 1942 se v bytě Králových sešli Jozef Gabčík a Jan Kubiš (výsadek Athropoid), Josef Valčík a Alfred Bartoš (výsadek Silver A) a Adolf Opálka a Karel Čurda (výsadek Out Distance), aby naplánovali podrobnosti celé operace. Akce měla proběhnout v noci z 25. na 26. dubna 1942, avšak skončila fiaskem – nemaje radiomajáku, pokoušeli se navést bombardéry pomocí zapálených stohů. Dne 27. května 1942 splnili Gabčík s Kubišem svůj hlavní cíl - provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Následovalo vyhlášení civilního výjimečného stavu nad územím celého Protektorátu Čechy a Morava a období bezprecedentního teroru zvané "heydrichiáda". Dne 4. června 1942 podlehl Reinhard Heydrich zraněním a 10. června 1942 následovala pomsta okupantů v podobě vyvraždění středočeské obce Lidice. Dne 16. června 1942 se na řídící služebně gestapa v Praze dobrovolně přihlásil příslušník výsadku Out Distance Karel Čurda, který prozradil nejen úkryt svých druhů, kteří byli zapojeni do provedení atentátu, ale také všechny občany, kteří je v době ilegální činnosti podporovali a pomáhali jim. Následovala rychlá vlna zatýkání. Rodina Králova byla zatčena již 17. června 1942, v den, kdy se na plzeňském náměstí konala velká manifestace, kterou obyvatelstvo zdrcené následky atentátu vyjadřovalo loajalitu Třetí říši. Dceři Heleně v té době bylo šestnáct let, do oslavy jejích sedmnáctých narozenin zbývaly čtyři dny. Podle výpovědi jedné ze svědkyň provedli zatčení Králových příslušníci obávaného klatovského gestapa. Podle stejného zdroje byl Václav Král pravděpodobně zatčen na svém pracovišti. V bytě Králových proběhly výslechy rodiny. Domovní prohlídky probíhaly ještě nějakou dobu po zatčení. Další výslechy Králových probíhaly v pražském Petschkově paláci, odkud pak byla rodina převezena do policejní věznice Malá pevnost Terezín. Václav Král uměl jako bývalý detektiv uměl vypovídat, zatajil pobyt parašutisty svob. asp. Oldřicha Dvořáka v Plzni. V době těsně před zatčením napomáhal „uklidit“ Oldřicha Dvořáka do městské věznice a poté do „péče“ doktora Hradeckého z klatovské nemocnice. Nic také nevyzradil o struktuře odbojové skupiny „Vašek-Čeněk“, s kterou bezesporu úzce spolupracoval, a která zatčení spolupracovníků parašutistů v Plzni bez úhony přežila. Až zatýkání o 14 dní později mělo pro tuto organizaci ničivý efekt, ale to nemělo spojitost se zatčením Václava Krále. Jeho zásluhou se také gestapo nikdy nedozvědělo, že byli parašutisté v Plzni díky jeho kontaktům vybaveni pracovními knížkami. Tím samozřejmě před jistou smrtí zachránil on i ostatní spolupracovníci, kteří byli zatčeni po udání Karla Čurdy, lidi, kteří se na vydání pracovních knížek podíleli. I když najít tyto spolupracovníky nebylo zase tak složité. Kdyby totiž Němci byli důslední a vysledovali pečlivě příbuzenské vztahy Václava Krále, museli by jednoduše objevit jeho bratrance Ladislava, který pro parašutisty pracovní knížky opatřil. Ostatně vyplněné formuláře osobního spisu pro vydání pracovní knížky s datem 30. 12. 1941 vyplněné Janem Kubišem pod jeho krycím jménem Otto Strnad a Josefem Gabčíkem, pod jeho krycím jménem Zdeněk Vyskočil, byly předmětem zkoumání na ministerstvu obrany, které 25. března roku 1947 konstatovalo, že porovnáním rukopisů „bylo se vší jistotou shledáno, že přihlášku, jejímž snímkem tato kopie je, vyplňoval kpt. Kubiš.“ Dne 23. října 1942 byli Královi transportováni do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku. V koncentračním táboře byli vězni 24. října 1942 postupně odváděni v rozmezí dvou minut do podzemní místnosti pod záminkou přeměření výšky. Místo toho zde ale byli jeden po druhém popraveni zákeřnou střelou do týlu. Helence Králové, která takto zemřela před devátou hodinou ranní, bylo teprve sedmnáct let. Její maminka Pavla ji v deset hodin následovala. Muži přišli na řadu až po jedné hodině odpoledne a Václav Král byl nacisty zavražděn krátce před pátou hodinou. Rodinu přežila Amálie Králová, matka inspektora Václava Krále. Zemřela v roce 1951.