Šumavský rozcestník: Zahrádka František

Zahrádka František

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°43'23.530"N, 13°21'32.993"E

popis

František Zahrádka (30.října 1930, Děčín - 15.prosince 2017) byl po druhé světové válce skautem a účastníkem protikomunistického odboje, v jehož rámci se podílel na tisku ilegálních letáků a časopisu a převádění exulantů do zahraničí, kde navázal styk se CIC. Roku 1949 byl dopaden a odsouzen na 20 let. Velkou část dobu věznění strávil v uranových dolech. Propuštěn byl roku 1962 a roku 1968 se podílel na zakládání sdružení politických vězňů K 231, roku 1990 se pak spolupodílel na zakládání Konfederace politických vězňů České republiky. Z této organizace však byl roku 2009 zřejmě kvůli svým sporům s předsedkyní KPV Kavalírovou vyloučen. Roku 2007 obdržel za své celoživotní zásluhy Řád Tomáše Garrigua Masaryka. František Zahrádka se narodil 30. října 1930 v Děčíně. Matka Kristýna Zahrádková, rozená Dominová, pocházela z osmi dětí a pracovala jako pomocná dělnice například v cihelnách, otec František Zahrádka bojoval v legiích v Itálii. Po návratu domů byl jeho 32. střelecký pluk přesunut na Slovensko, kde otec utrpěl v bojích s maďarskými bolševiky zranění nohy. Od té doby byl částečně invalidní. Zaměstnání sehnal jako pomocný zaměstnanec na dráze. Rodina tudíž mnoho cestovala podle toho, jak byl otec služebně překládán na nová místa. Kromě Františka se manželům Zahrádkovým v Děčíně narodil i mladší syn Luděk. Do obecné školy začal František Zahrádka chodit v Meziměstí u Broumova. Až do roku 1937 zde vyrůstal společně s německými dětmi a nepociťoval žádné problémy nebo rozepře. Problémy nastaly v roce 1938 a vyvrcholily jedné říjnové noci, kdy byla celá rodina vyhnána ze svého domova. Během mobilizace utrpěl bratr Luděk těžký úraz, když byl sražen automobilem. Matku zasáhly těžkosti poslední doby natolik, že se psychicky zhroutila, otec byl již nějaký čas služebně na Svitavsku. Mladý František tak žil sám v železničním vagónu u cizí rodiny. Jako postel mu posloužila stará vana, s jídlem i ošacením pomáhali i skauti. Počátek války prožil již ve Veselí nad Lužnicí, kam si jej 15. března 1939 odvezla jeho teta. Rodina se opět spojila až po atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Společně žili v Českých Budějovicích až do zatčení obou rodičů v roce 1944. Tatínek se z vyšetřování vrátil v prosinci, maminka až na konci války v květnových dnech roku 1945. S rodiči se opět setkal až roku 1942, bydleli spolu v Českých Budějovicích, o dva roky později ovšem gestapo na nějakou dobu zatklo. Roku 1945 byl svědkem osvobození Českých Budějovic Rudou armádou pod velením maršála Malinovského i příletu 312. čsl. stíhací perutě RAF. Po 2. světové válce se zapojil do činnosti obnoveného 10. oddílu Junáka, který po krčmaňské balíčkové aféře, smrti Jana Masaryka a s počínající kolektivizací začali vyvíjet odbojovou činnost. Zahrádka se účastnil tisku protirežimních letáků a časopisu Za pravdu a od ledna 1949 začal také převádět lidi do exilu. Na území Německa navázal styk s americkou CIC. Během čtyř ilegálních přechodů hranice převedl do zahraničí celkem asi 11 osob. V září 1949 jej však na udání jednoho sudetského Němce pracujícího v německé pohraniční stráži, avšak spolupracujícího s československým režimem zatkli dva příslušníci Obranného zpravodajství (OBZ). Dva týdny jej vyšetřovalo OBZ, pak jej předalo Státní bezpečnosti a 9. prosince 1949 byl odsouzen na 20 let těžkého žaláře. Po odsouzení byl transportován z Ruzyňské věznice na Bory, kde dral peří. Na podzim roku 1951 jej přesto, že vážil pouhých 45 kg, poslali pracovat do uranového dolu v Jáchymově, roku 1956 byl přesunut do uranového lágru Vojna a Bytíz. Během doby věznění zemřeli oba jeho rodiče. Účast na velké amnestii roku 1960 mu nebyla uznána, roku 1961 však byl přesunut na Pankrác na Technické oddělení ministerstva vnitra (TÚMV). Po propuštění roku 1962 se neměl kam vrátit, a tak začal pracovat v uranových dolech v Příbrami, kde pracoval jako elektrikář až do roku 1981, kdy odešel do důchodu. V dubnu 1966 potkalo Františka Zahrádku veliké štěstí, když se oženil s Marií Voldřichovou. Tato milionová ženská, jak ji sám nazývá, stála věrně po jeho boku celých 33 let až do své smrti. Byla sportovkyně stejně jako pan Zahrádka. Jezdili společně na jachtu, v zimě běhali na lyžích po milované Šumavě i na nejvyšší vrch nedalekých Brdských lesů Tok. Žel, děti manželům Zahrádkovým souzeny nebyly. Roku 1968 se aktivně zapojil do zakládání sdružení bývalých politických vězňů K 231 v Příbrami, za což byl po okupaci Československa popotahován. Roku 1990 Zahrádka založil v Příbrami pobočku Konfederace politických vězňů (KPV) a spolu s Jiřím Málkem založil Památník obětem komunismu Vojna u Příbrami. Roku 2007 ocenil jeho celoživotní zásluhy prezident České republiky Václav Klaus Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Působil také jako odborný poradce několika filmů s tematikou politických vězňů.