Šumava.cz

Operace Sulphur byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do třetí vlny výsadků. Desant tvořili npor. Adolf Horák a radista rtn. Oldřich Janko. Úkolem desantu byl sběr zpravodajských informací v prostoru západních Čech (kde je kladen důraz hlavně na Plzeň) a jejich předávání do Londýna prostřednictvím radiostanice s krycím názvem Pavla. Původně čtyřčlenný výsadek se zúžil pouze na dva členy kvůli sporům (dva příslušníci se s velitelem Horákem ale ještě před odletem pohádali) a později se ukázala problémová povaha Horáka ještě více. Ze strany nadřízených a instruktorů byla totiž přehlížena Horákova konfliktní povaha. Navíc nebyly zjištěny jeho problémy s alkoholem a kriminální minulost.
Desant tvořili tedy jen npor. Adolf Horák (16.květen 1908, Lenky, Polsko - 1.březen 1945, Terezín) byl československý voják a velitel výsadku Sulphur. Adolf se narodil 16. května 1908 v obci Lenky v Polsku. Otec Jan byl zemědělským odborníkem a rybníkářem, matka Marie, rozená Eliášková byla v domácnosti. Měl tři sestry a dva bratry. Kvůli otcovu zaměstnání se s rodinou často stěhoval po východní Evropě. Základní vzdělání získal v Polsku a v Plzni. V roce 1927 odmaturoval na vyšší hospodářské škole. Základní vojenskou službu nastoupil 1. října 1928 v Klatovech u dragounů. Na svobodníka byl povýšen po absolvování poddůstojnické školy. Dne 30. září 1929 byl odeslán do záložní důstojnické školy. Po jejím absolvování se v hodnosti četaře vrátil zpět do Klatov. 1. dubna 1930 byl přeložen do Dobřan, 7. dubna odešel do zálohy. Do roku 1933 pracoval v Rybničním hospodářství města Plzně a podnikal v oboru regulace vodních toků. Poté nastoupil na vojenské cvičení a po roce si podal žádost k vykonání další dobrovolné činné služby. Od 15. ledna 1935 nastoupil u dragounského pluku v Hodoníně. Dne 23. února 1936 požádal o uvolnění a 1. ledna 1937 nastoupil k Zemskému policejnímu prezidiu v Praze jako instruktor. Po složení zkoušek pro policejní důstojníky byl 2. července 1939 přeložen do Hradce Králové. Propuštěn byl 17. listopadu 1939 pro nesrovnalosti ve službě (důvodem bylo vystavení falešné směnky, vina ale nikdy nebyla prokázána). Po odchodu od policie žil v Praze a byl zapojen do činnosti Obrany národa. Protektorát opustil 7. března 1940 a přes Maďarsko a Sýrii se dostal do Francie. V Agde byl 17. dubna 1940 prezentován do československé zahraniční armády. Bojů o Francii se nezúčastnil. 7. července 1940 byl evakuován do Anglie. 29. září 1940 utrpěl zlomeninu lýtkové kosti. 28. října byl povýšen do hodnosti nadporučíka jezdectva. Od července 1942 sloužil u polního četnictva, v té době byl také vybrán pro plnění zvláštních úkolů.
Jeho spolubojovník radista rtn. Oldřich Janko (26. listopad 1910, Josefov – 1. březen 1945, Terezín) se narodil se 26. listopadu 1910 v Josefově (část Jaroměře), otec byl oficiál C. K. státních drah a později přednosta stanice v Jaroměři, matka Josefa, rozená Vodičková byla v domácnosti. Měl tři bratry a sestru. V Josefově absolvoval obecnou školu, v Jaroměři měšťanskou. V roce 1919 mu zemřela matka, otec se znovu oženil. Od roku 1924 dva roky studoval státní obchodní školu ve Dvoře Králové n.L. a poté se v Praze vyučil číšníkem. Základní vojenskou službu nevykonal. Jako číšník pracoval až do roku 1937 v pražském hotelu Union jako číšník. Poté odjel do Francie, kde pracoval jako číšník. Po návratu do vlasti pracoval až do června 1938 v restauraci Nebozízek v Praze. Poté se vrátil do Francie, kde pracoval v hotelu v Haute Laovi. Po vypuknutí války byl v Agde prezentován u československého zahraničního vojska u 3. pěšího pluku. Účastnil se bojů o Francii. 15. prosince 1939 byl povýšen na svobodníka a absolvoval poddůstojnickou školu. 7. července 1940 byl evakuován do Anglie. V Anglii byl zařazen k 1. pěšímu pluku a krátce nato přeložen k velitelské rotě 1. pěšího praporu. 28. října 1941 byl povýšen na desátníka a byl zařazen do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 25. října do 19. listopadu 1941 prodělal základní sabotážní kurz a parakurz. Další výcvik prováděl od 26. července 1942. Do konce roku prodělal spojovací kurz, střelecký kurz a kurzy dokončovací, spojovací a šifrovací. 10. října se oženil, ze vztahu se narodila dcera, kterou nikdy nespatřil. Začátkem února 1943 byl, již v hodnosti rotného, zařazen do výsadku Sulphur.
Přestože stejně jako jeho velitel přislíbil spolupráci, nikdy se aktivně neúčastnil vyhledávání a likvidace dalších desantů a využil všechny možnosti k varování ústředny v Anglii. Proto není jeho jednání posuzováno jako zrada.
Desant byl vysazen v noci z 8. na 9. dubna 1944 (společně s desantem Chalk - obě skupiny seskočily nad Protektorátem spolu, v konečném důsledku však stály proti sobě). Výsadek byl shozen z letounu Halifax JP177/GR-P, patřícího 1586. polské letce pro speciální úkoly (velitel F/Lt Zbigniew Sancewicz). Stroj odstartoval v 19:25 ze základny Campo Cassale, kde také přistál po 9:40 hodinách letu. Během letu do Československa byl také proveden shoz materiálu pro jugoslávské partyzány. Krátce po jeho shozu byl letoun napaden nepřátelským nočním stíhačem, ale pilotům se podařilo ukrýt v mracích. Místo v Západních Čechách přistáli nedaleko Všetat u Rakovníka. Seskok Horáka dopadl dobře. Na rozdíl od něj, Oldřich Janko, uvázl v korunách čtyř stromů. Po krátkém úsilí se mu podařilo sešplhat na zem a sundat i operační materiál, který byl uschován v nožním vaku. Padák ze stromu se jim odstranit nepodařilo. Na žádné z kontaktních adres nebyli přijati.
Dle konspiračního plánu vyrazili na první záchytnou adresu do Žichlic. Zde však neuspěli z důvodu, že adresát byl mrtvý. Dostali alespoň nějaké jídlo a vyrazili na druhou záchytnou adresu do Zruče u Plzně. Zde našli 11. dubna 1944 v části obce Zruč-Senec svůj první azyl u listonoše Černého. Místo úkrytu moc dobré nebylo. Domek se nalézal blízko státní silnice, a proto se Horák rozhodl odjet do Bolevce za svým známým Janem Půtou, s cílem zajistit lepší úkryt a prověřit spojení na jeho předválečného známého Václava Krále. Od Půty se ale dozvěděl, že Václav Král společně se svojí rodinou byl popraven za napomáhání parašutistům již v roce 1942. Pro Adolfa Horáka to byla zdrcující zpráva. Počítal s tím, že právě Václav Král mu pomůže s navázáním kontaktů na plzeňský odboj. Zkusil tedy ještě jeden kontakt na Františka Svobodu, s kterým spolupracoval v odboji ještě před svým odchodem do zahraničí v březnu 1940. I tento pokus selhal.
Nevýhodné situování domku listonoše Černého donutilo parašutisty po třech dnech opustit toto místo. Nové místo hledali opět ve Zruči, ale v domech, které sousedily s lesem. Během intenzivního hledání přespávali v lese. Oldřich Janko, pravděpodobně na základě těchto útrap onemocněl a dostal vysoké horačky. Celkově stav obou parašutistů začínal být kritický. Proto se 19. dubna vydal Horák požádat o jídlo a úkryt do domku dělníka v ulici Na pile čp. 237. Jídlo dostal okamžitě i s příslibem toho, že se k němu mohou parašutisté večer přijít vyspat. Bohužel jen co A. Horák odešel, vyrazil majitel nemovitosti na četnickou stanici vše oznámit. Dům pak obsadila dvojčlenná četnická hlídka, která oba parašutisty krátce po půlnoci, když přicházeli do stavení, zatkla. Tak byla dovršena činnost operační skupiny Sulfur na území protektorátu, k čemuž samozřejmě nepřímo přispěla i smrt Václava Krále o rok a půl dříve a na kterého Horák ve svém „konspiračním podkladu“, který sestavil ještě v Anglii, spoléhal.
Po zatčení oba výsadkáři vypověděli vše a přislíbili Gestapu pomoc. Prostřednictvím radisty Janka se Němci pokusili o radiovou hru Wallenstein, která se nezdařila. To znamenalo, že Němcům nevyzradil možné varianty varovných signálů, na kterých se před odletem dohodl s radisty z VRÚ v Anglii. Zpravodajskému odboru dal jasně na vědomí, že nevysílá svobodně, ale pod nátlakem. Pojistka fungovala na jednoduchém principu. Když mu z Londýna položili několik kontrolních otázek, tak na ně zkrátka odpověděl - po pravdě. Kdyby vysílal svobodně, měl za úkol v odpovědích na tyto otázky lhát. A tak vysílal pravdu, nic netušící Němci byli spokojení a Londýn věděl, že operace Sulphur byla prozrazena.
Npor. Horák se dal do služeb Gestapa a aktivně se podílel na likvidaci výsadku Chalk. Prozradil gestapu významné údaje a to dokonce o své vlastní iniciativě. Vydal Němcům radiostanici Pavla, prozradil vysazení dalších skupin operačního nasazení, jako byly Barium, Calcium a právě také i skupiny CHALK a předal Němcům i šifrovací klíč. Podílel se na dopadení npor. Lepaříka z výsadku Glucinium.
Muži z operace Chalk to však netušili a nemohli tak vědět, že se okolo nich stahují sítě. Zůstává otázkou, proč jim Londýn neposlal varování, ale zřejmě by to i tak nebylo už nic platné. Proti Chalk byla nasazená obrovská síla. Šlo nejen o okolní četnictvo, ale i o gestapo z Klatov, příslušníky kasárenské policie a dokonce i policejního pluku SS o síle pěšího praporu. Němci je obklíčili a využili Adolfa Horáka, který přemluvil muže k tomu, aby složili zbraně a vzdali se. Přesvědčil je o tom, že gestapo slíbilo, že pokud se vzdají, bude zachován život jim i všem jejich pomocníkům a přechovávatelům. Muži z operace Chalk válku přežili. Byli zavření v Praze, v Šáreckém údolí ,,na Jenerálce" a tam se dočkali konce války...
Z moci gestapa a ze svého konfidentského závazku se Horák pokusil uniknout společně s Jankem útěkem na Slovensko. Jejich plán byl ale odhalen. Oba příslušníci desantu Sulphur byli popraveni 1. března 1945 v Terezíně.