Šumavský rozcestník: Werich Jan

Werich Jan

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: sušicko
GPS: 49°15'57.735"N, 13°24'34.059"E

popis

Jan Werich (6.února 1905 Praha – 31.října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Obrovský obr, který ujížděl z Prahy na Šumavu do údolí pod Velhartice, kde měl chatu a chodil na ryby. Spolu s J. Voskovcem, J. Honzlem a J. Ježkem tvořil jednu z hlavních postav meziválečného Osvobozeného divadla. Jan Werich se narodil 6. února roku 1905 v Praze -Dejvicích, v rodině úředníka pojišťovny. V letech 1916 - 1924 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, zde se seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Odtud Werich přešel na Reálné gymnázium v Husově ulici na Smíchově, kde odmaturoval. Po maturitě v letech 1924 -1927 studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy, kterou nedokončil. Spolu s ním se na práva zapsal i J. Voskovec. V roce 1926 spolu Jan Werich s J. Voskovcem poprvé autorsky spolupracovali. Nějaký čas působili v redakci časopisu Přerod. Tato spolupráce stálá u vzniku prvního společného Werichova a Voskovcova úspěšného divadelního kusu, který se nazýval „Vest Pocket Revue", (malá revui do kapsičky u vesty). Premiéra této slavné hry, či spíše pásma, ovlivněného dadaistickou hravostí a poetikou, byla uvedena na scénu Osvobozeného divadla v pražské Umělecké besedě 19. dubna roku 1927. Po odehrání slavil Voskovec s Werichem obrovský úspěch. Na scéně Osvobozeného divadla pak Jan Werich společně s J. Voskovcem působili až do uzavření divadla v roce 1938. Společně vytvořili mnoho nezapomenutelných divadelních her, k nimž hudební doprovod a písně složil další z výrazných osobností Osvobozeného divadla klavírista a skladatel J. Ježek. V listopadu 1938 byla Osvobozenému divadlu úředně odebrána koncese a divadlo bylo uzavřeno. J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební autor J. Ježek byli nuceni opustit Československo. Všichni společně odešli do emigrace do Spojených států amerických. Ve Spojených státech Jan Werich s Voskovcem vystupovali satirickými verzemi svých her a strávili zde celou druhou světovou válku. Od roku 1942 pracovali pro Americký úřad pro válečné informace, v lednu roku 1945 pak dvojice debutovala na Broadwayi v adaptaci hry W. Shakespeara „Bouře". V roce 1945 se Werich s manželkou Zdeňkou a dcerou Janou (narozena 1935) vrátili do Československa. V roce 1945 po návratu do Čech Werich společně s Voskovcem obnovili Osvobozené divadlo, a to jako Divadlo V+W. Obnovená scéna nesloužila divákům dlouho. Po komunistickém puči v roce 1948 už nebylo možné vzhledem k politické situaci dělat politickou satiru. Poté co v roce 1950 emigroval Werichův partner Jiří Voskovec do USA, divadlo skončilo. V roce 1963 mu byl udělen titul národní umělec. Po roce 1968, kdy se v období tzv. pražského jara postavil za demokratické síly, které chtěli nastolit změny ve společnosti, byl Jan Werich za husákovské éry postaven mimo hlavní proud tehdejší československé kultury a až do své smrti byl pak záměrně komunistickým režimem opomíjen. Rozhodl se pro druhou emigraci a s manželkou přešel hranici. Na počátku roku 1969 se vrátil do Prahy. Na podzim roku 1974 se naposledy setkal s přítelem Jiřím Voskovcem ve Vídni. V roce 1977 odehrál Jan Werich poslední veřejné vystoupení v sále pražské Lucerny. Poslední, co ve svém životě Jan Werich viděl, byla jeho chata u Velhartic na Šumavě. Tady v roce 1980 ztratil vědomí a v nemocnici už se neprohrál. Do nebe si tedy nesl obraz místa, které si kdysi sám vybral a měl nade vše rád. Jan Werich byl vášnivý rybář. Potok - nejlépe pstruhový - byl základní podmínkou, když si s manželkou Zdenou hledali místo, kde by si postavili chatu. Pozemek v krásném údolí koupila Werichova žena v roce 1938 za 27 335 korun od Václava a Alžběty Hanzíkových, kteří měli vedle mlýn a pilu. Jen pár metrů od Werichova pozemku teče řeka Ostružná. Na jejím břehu, v meandru, kudy proplouval jeden pstruh za druhým, prostál slavný muž kus života. Mezi ramenem říčky Ostružná a širokou mlýnskou strouhou, odvádějící vodu od mlýna a pily, na prostorné, rovné louce stavbu navrhl architekt František Zelenka, který dělal v Osvobozeném divadle scénické výpravy divadelních her. Těsně před německou okupací bylo úředně zavřeno Osvobozené divadlo a Werich v roce 1939 utekl před Němci do Ameriky. Do krásné dřevěné chaty, se nastěhoval bývalý československý konzul v Berlíně doktor Zelinka. Teprve po válce nastal pravidelný každoroční rituál: Werichovi přijížděli do Velhartic na celé prázdniny. Často s dcerou Janou a pak i s vnučkou Zdeničkou, které se říkalo Fanča. Naposledy sem přijel Jan Werich v roce 1980, kdy zemřel. Právě zde upadl do bezvědomí, když mu praskl žaludeční vřed. Sanitka ho převezla do nemocnice v Klatovech a odtud do pražské nemocnice Na Františku, kde zemřel. Jan Werich zemřel 31. října roku 1980 v Praze.