Šumavský rozcestník: Brentner Jan Josef Ignác

Brentner Jan Josef Ignác

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°39'20.161"N, 13°17'26.526"E

popis

Jan Josef Ignác Brentner - též Johann Joseph Ignaz, sám upřednostňoval jméno Joseph/Josef) (3.listopadu 1689, Dobřany – 28.června 1742, Dobřany) byl hudební skladatel, který patřil v období vrcholného baroka k nejvydávanějším a nejpopulárnějším domácím komponistům. Narodil se v Dobřanech u Plzně v rodině starosty. Jeho otec jako členem městské rady proslul svým bojem za práva měšťanů vůči klášterní vrchnosti a jejím reprezentantům (Dobřany byly majetkem kláštera premonstrátek v blízkém Chotěšově), a své syny nechal studovat na jezuitském gymnáziu: v roce 1703 se Josef Brentner stal členem latinské kongregace Zvěstování Panny Marie v Jindřichově Hradci, o rok později byl do stejného konfraternity zapsán jeho bratr František. Rovněž skladatelova pozdější kompoziční činnost naznačuje vzdělání u jezuitů. Kolem roku 1720 žil v Praze na Malé Straně, jeho bydliště ani délka pražského pobytu však nejsou známy. V letech 1716–1720 mu v Praze vyšly tiskem čtyři sbírky jeho skladeb. V prosinci 1717 zde „director musicae“ hraběte Thuna Sebastian Erhardt nakoupil spolu s jinou instrumentální hudbou také patnáct Brentnerových kompozic . Pravděpodobně v témže roce Brentner složil smuteční moteta na německé texty pro bratrstvo zemřelých při malostranském jezuitském kostele sv. Mikuláše (Brk Coll. 6), roku 1718 zkomponoval v Praze devět litanií a antifon pro novénu o sv. Terezii z Ávily zavedenou karmelitkami ve Štýrském Hradci (Brk Coll. 7, dokument). Tyto stopy Brentnerova pražského pobytu doplňuje informace z obálky torzovitě dochovaného opisu árie v hudební sbírce kláštera ve spišském Podolínci (Brk 79), kde je autor označen jako „pražský skladatel a nejvirtuóznější koncertní mistr kapely křižovníků u paty [Karlova] mostu“ („Boemo Pragensi compositore et apud RR. PP. Crucigeros ad pedem pontis cappelae magistro virtuosissimo ibidem“). V Praze snad také vedl kapelu na kůru křižovnického kostela sv. Františka Serafínského, komponoval koncerty pro thunovskou kapelu. Zkomponoval rovněž litanie a antifony pro novénu ke sv. Terezii z Ávily, poprvé uspořádanou bosými karmelitkami ve Štýrském Hradci. V rychlém sledu v rozmezí necelých pěti let zde vydal nejméně čtyři sbírky svých skladeb a stal se tak patrně nejtištěnějším domácím skladatelem své doby. Komponoval zejména duchovní árie (mimo jiné op. 1 a op. 3) a rovněž instrumentální koncerty (op. 4). Brentnerovy skladby vynikají melodickou invencí a jsou v nich patrné vlivy soudobé italské hudby. Ve své době byla jeho díla známa nejen v českých zemích a po celé střední Evropě, ale i v jezuitských misiích v jižní Americe. Přestože jiné prameny přímo dokládající Brentnerovo pražské působení neznáme, zdá se zřejmé, že skladatel alespoň po nějaký čas v Praze pobýval a aktivně se zde pokoušel uchytit právě prostřednictvím své tvorby. Zároveň však nikdy zcela nepřerušil kontakt se svým rodným městem. V seznamu členů dobřanského literátského bratrstva z roku 1726 je uveden jako „componista“, o rok později zde byl přítomen na svatbě svého bratra. Jakým způsobem se angažoval v dobřanském hudebním životě, o tom konkrétní informace nemáme; místo varhaníka tehdy zastával jistý Franz Albrecht. V rodném městě skladatel setrval až do konce svého života v roce 1742, kdy 28. června při ranní procházce utonul. Matrika zemřelých a deník dobřanského kaplana informují nejenom o neobvyklých okolnostech Brentnerovy smrti, ale přinášejí o něm i řadu dalších údajů: zemřel jako svobodný mládenec („iuvenis“), trpěl epilepsií („hinfallende Krankheit“), zároveň však měl pověst vynikajícího a slavného skladatele („praeclarus componista“, „vortrefflicher Komponist“), jenž se těšil uznání vyšší i nižší šlechty („in grossen ansehen bey allen Hoch- und nidrigen Standts-Persohnen“).