detailní info
kategorie: kultura a památky
/
mlýny
lokalita: sušicko
GPS: 49°17'36.235"N, 13°25'29.216"E
popis
Šumavská říčka Ostružná poháněla sérii mlýnů, jedním z nich byl mlýn s pilou a později v určitém období i papírna poměrně daleko proti proudu od Kolince. Nejstarší zprávy o majitelích tohoto mlýna pochází z roku 1553 o mlynáři jménem Jakub. Ten měl se svou manželkou Dorotou dceru Mandalenu, jejímuž manželi, Václavu krejčímu, prodal Jakub mlynář na den sv. Jiří roku 1553 mlýn i s nábytkem za 73 kop míšenských. Dále následovala celá řada mlynářů, o mnohých se nezachovaly žádné zprávy. Mlynářem na mlýně byl například Šimon Moravec, který byl podle cechovních registrů přijat do zdejšího cechu dne 17. ledna 1758. Jeho pobyt na mlýně nebyl dlouhý, poněvadž již 15.října 1760 prodal Šimon Moravec mlýn Karlu Blahutovi, poddanému bystřickému, za 205 zlatých. Mlýn byl zruinovaný a nový majitel musel vložit do oprav takové částky, že nemohl vrchnosti řádně platit a proto již 16. října 1763 byl nucen mlýn prodat a sice Janu Kusovi za 333 zlatých. Nový majitel pocházel z rodu nepoddaných mlynářů. Ani Janu Kusovi se na mlýně nedařilo a musel do područí. Na mlýně zůstal do 16. října 1780, kdy koupil mlýn Jan Adam Tauer za 600 zlatých pod podmínkou, že z něho vystaví papírnu. Roční činže byla stanovena na 120 zlatých. Vyrobený papír byl papírník povinen označovat kolineckým vrchnostenským znakem. Dne 15. června 1794 koupil papírnu Jan František Kieswetter, mistr papírnický, který měl za manželku Filipinu Ofendorferovou z Poběžovic. Narodily se jim dvě děti, z nichž druhé bylo pohrobkem, protože se otec dne 27. 10. 1796 utopil u papírny v 25 letech. dubna 1798 byl mlýn prodán dražbě Kašparu Flossmannovi pro jeho syna Jiřího Flossmanna, který měl za manželku Terezii Luhanovou, dceru Tomáše Luhana, řezníka z Plánice a matky Anastazie, bednářky z Plánice. Dne 12. října 1806 prodal Jiří Flossmann kolineckou papírnu kolineckému měšťanovi Martinu Pohlovi. Jiří Flossmann se stal pak šenkýřem na kolineckém “rathauzu“. Nový majitel Martin Pohl ji však jistě koupil ze spekulačních záměrů jako i jiné zdejší nemovitosti. Již 14. března 1808 prodal papírnu Ondřejoyi a Margaretě Bleningerovým pro jejich syna Antonína. Popis kolinecké papírny najdeme v zápisu v pozemkové knize roku 1752. Od jihozápadu ve vnitřku dílny stály ve 2 řadách po třech stoupách. Každá řada byla opatřena dřeveným hřídelem. Mezi těmito dvěma řadami směrem k místnosti se soukolím byl třetí dřevěný hřídel, do kterého bylo zasazeno hnací kolo. Vpředu směrem k východu stál holendr (stroj na mletí a zpracování surovin při výrobě papíru), který byl též opatřen dřevěným hřídelem. S tímto byl spojen kráječ hadrů, poháněný stejným dřevěným hřídelem. V druhém oddělení dílny byly kádě s naběracími síty velikosti papíru. Papírník Antonín Bleninger chtěl postavit nové zařízení papírny, ale bylo mu to vlastnoručním dopisem hraběte Pötinga ze dne 26. června 1835 zakázáno. A tak to papírník postavil bez povolení. Jednak zrušil kráječ hadrů spojený s holendrem. Nad zděnou místností se soukolím zřídil z prken zásobník na hadry poháněný vlastním hnacím kolem s krátkým dřevěným hřídelem. Na místě zrušeného kráječe hadrů byly umístěny tři další stoupy, které byly poháněny vlastním trámovým hřídelem. Ve druhém oddělení směrem k severovýchodu postavena káď s naběracími síty a k jihovýchodu druhá. Staré vantroky měly rozměry 1sáh, 1střevíc a 4coule. Byly při přestavbě rozšířeny o 4coule. Tyto změny patrně sledovaly modernizaci výroby papíru, která začala vlastně již r. 1670 zavedením ručních mlýnů tzv. holländrů, dále přípravou hadrů na semletí vařením ve vápenném mléce, bílením hrubé papírové kaše chlorem místo bílení hadrů na drnu. Dne 25. ledna 1868 koupil bývalou papírnu jako mlýn Josef Ulrich a za něj papírna již nebyla znovu zprovozněna. Když bylo mletí obilovin soustředěno po 2. světové válce do velkých mlýnů, bylo na mlýně mletí zrušeno. Na připojené pile se pracovalo jen pro potřeby místního jednotného zemědělského družstva.
doplňující info
odkaz: http://www.kolinec.eu/
