detailní info
kategorie: kultura a památky
/
osobnosti
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'38.391"N, 14°18'47.582"E
popis
Egon Schiele (12.června 1890, Tulln - 31.říjen 1918, Vídeň) byl rakouský malíř a kreslíř; žák Gustava Klimta. Opustil vídeňskou secesi, aby si vytvořil vlastní působivý styl, jenž zapadá do evropského expresionismu. Autor provokativních aktů v pohnutých pozicích, portrétů měst a vlastních podobizen. Jeho matka Marie, rozená Soukupová, pocházela z Českého Krumlova, kde často pobýval a tvořil i sám Egon. Otec pocházel ze severního Německa a byl přednostou stanice v Tulenu a od něj zdědil celoživotní zálibu v železnici. Také jeho dědeček byl železničním inženýrem a stejně tak i Egonův pozdější poručník Leopold Czihaczek. Egon byl plachý a uzavřený a raději se zabýval sám sebou, než aby vyhledával společnost druhých. Studoval na reálném gymnáziu v Kremži (1902), v Klosterneuburgu (1902 - 1906). Jediný předmět, v němž prokázal píli a nadšení, bylo kreslení. Jeho učitel z Klosterneuburgu, Ludwig Karl Strauch, malíř Max Kahrer a kanovník augustiniánů Wolgang Pauker ho v tom s porozuměním podporovali. 1. ledna 1905 zemřel na progresivní paralýzu jeho otec, ke kterému měl Schiele hluboký vztah. Ztráta otce jej natrvalo poznamenala. Zpočátku však měla otcova smrt za následek, že se mladičký Egon cítil jako jediný "muž" v domácnosti a snažil se vyvážit ztrátu uctívaného otce stupňováním sebevědomí. Roku 1906 se Schielemu podařilo u matky a poručníka Leopolda Czihaczeka, jenž byl sice milovníkem hudby, ale výtvarnému umění vůbec nerozuměl, prosadit přání stát se malířem a začít studovat na vídeňské akademii. Začal ve třídě Christiana Griepenkerla (1839 - 1916), malíře historických obrazů a portrétů. Již během studia u „staromódního“ Griepenkerla jej mnohem víc zaujal lineárně plošný styl Gustava Klimta a secesionistů, což se též projevilo v několika menších pracích. Ještě v době, kdy byl Schiele na akademii, stal se pro něj Klimt vzorem, který uctíval po celý život. Se svými přáteli a bývalými Griepenkerlovými žáky Antonem Faistauerem, Karlem Zakovsekem a jinými založil Skupinu nového umění (Neukunstgruppe), která však neměla dlouhého trvání. Roku 1910 si Schiele s přítelem Erwinem Osenem (1891 - 1970) poprvé pronajali ateliér v Čekém Krumlově. V dopise, který téhož roku napsal svému pozdějšímu švagrovi Antonu Peschkovi, oznámil svůj „útěk“ z Vídně a odůvodnil jej svým odporem k hlavnímu městu: „Peskcho, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlížejí nenávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu, vidět praskající stromy a divoké větry. Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k trávám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctyhodné kostely, vědět co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“ V Krumlově se Schiele zpočátku zaměřil především na akty. Roku 1911 se do Krumlova vrátil, tentokrát s Wally Neuzilovou, bývalou Klimtovou modelkou, s níž Schiele strávil několik následujících let. Avšak zanedlouho byl s Krumlova vyhnán pro nevázaný způsob života s Wally, a protože kreslil velmi mladé dívky. Schiele se slavnostně oženil 17. června roku 1915 s Edith Harmsovou, se kterou žil až do smrti. Slavným se stal ještě v průběhu svého života.
