Šumavský rozcestník: Vok Petr z Rožmberka

Vok Petr z Rožmberka

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: vyšebrodsko
GPS: 48°48'39.269"N, 14°18'54.747"E

popis

Petr Vok z Rožmberka (1.října 1539, Český Krumlov – 6.listopadu 1611, Třeboň) byl český šlechtic z rodu Rožmberků a patřil k čelním postavám českých dějin 16. a 17. století. Petr byl posledním narozeným i zemřelým příslušníkem rožmberského rodu. Petr Vok z Rožmberka se narodil 1. října 1539 Anně Rožmberské z Rogendorfu a Joštovi III. z Rožmberka. Po otcově smrti v roce 1539 se vladařem rožmberského panství a poručníkem Joštových potomků stal Petr Vok z Rožmberka. Podle jeho nařízení byly Anně její děti odebrány a Petr Vok trávil dětství u své tety Anny Rožmberské z Hradce na zámku v Jindřichově Hradci. Po smrti Petra V. V roce 1545 se Anna opět ujala výchovy svých dětí a vrátila se zpět do Českého Krumlova. Názorové dozrávání Petra Voka bylo ovlivněno luteránským duchem, který s sebou do Čech přinesla první manželka jeho staršího bratra Viléma z Rožmberka Kateřina Brunšvická, což vedlo k tomu, že Petr Vok opustil tradiční rodovou katolickou víru. Již od dětství vyrůstal ve stínu svého staršího bratra Viléma z Rožmberka, který byl připravován na post rožmberského vladaře. Právě proto Petr Vok nedosáhl vlivnějšího postavení ani výraznějšího úspěchu v politickém životě a žil v ústraní na zámku v Bechyni. První politické zkušenosti získával na dvoře budoucího českého krále Maxmiliána Habsburského. Na pozvání Viléma Oranžského podnikl Petr Vok v závěru roku 1562 kavalírskou cestu do Nizozemí a Anglie, kde byl přijat královnou Alžbětou I. Tato studijní cesta velmi zásadněovlivnila politické a náboženské dozrávání dospívajícího Petra Voka. Za rezidenční sídlo si zvolil zámek Bechyni, který nechal renesančně přestavět po italském vzoru. Na přestavbách bechyňského zámku se podílel i italský stavitel Baldassare Maggi z Arogna či malíři Gabriel de Blonde a Bartoloměj Beránek - Jelínek, kteří působili také ve službách bratra Viléma z Rožmberka. V únoru 1580 uzavřel Petr Vok sňatek s Kateřinou z Ludanic, jejíž citové a psychické zdraví bylo značně podlomeno, neboť jako sirotek byla nucena přihlížet sporům o rodové dědictví. Správy rožmberského majetku se ujal až po smrti Vilma roku 1592. Protože se nedočkal žádného potomka ze svého manželství s Kateřinou z Ludanic, byl nucen v roce 1601 prodat krumlovský zámek císaři Rudolfu II. Habsburskému, neboť zadlužení rodu nebylo zanedbatelné. Ve starší literatuře bývá často zcela chybně zachycen pouze jako rozmařilý prostopášník. Přes padesát let žil ve stínu svého staršího bratra Viléma a sám se na veřejnosti přiznal, že trpěl „komplexem mladšího, odstrčeného a méně schopného sourozence“. Již od mládí byl učenlivý, zvídavý a vynalézavý. O tom také svědčí to, že se intenzivně zajímal o vědu, literaturu, umění a kulturu všeobecně. Podporoval českou literaturu, divadlo, školství (Rožmberská škola v Soběslavi) a výtvarné umění. Vytvořil jednu z nejrozsáhlejších knihoven ve střední Evropě. Jeho sbírka uměleckých předmětů, fyzikálních přístrojů a přírodnin byla srovnatelná se sbírkami Rudolfa II. na Pražském hradě. Díky němu byly zámky v Bechyni a Třeboni přestavěny v renesanční sídla. Byl zakladatelem a velmistrem Řádu lebky. Během let se zadlužení Petra Voka zhoršilo natolik, že v polovině 70. let 16. století dosáhlo 180 000 kop míšeňských grošů, což znamenalo skoro čtyřnásobek hodnoty bechyňského panství. Věřitelé postupně ztratili důvěru ve schopnost Petra Voka své dluhy splácet, a proto si vyžádali vydání zatykačů, které jim umožňovaly se jej zmocnit a uvěznit jej na tak dlouho, dokud jejich pohledávky nebudou uspokojeny. Zatímco na vlastních statcích mu nehrozilo téměř žádné nebezpečí, pobyt na cizích panstvích a především v Praze představoval značné riziko. Z toho důvodu se také nemohl zúčastnit důležitého zemského sněmu v roce 1575, který jednal o přijetí České konfese. V druhé polovině roku 1582 došlo k prudkému ochlazení vztahů mezi rožmberskými bratry. Petr Vok, který se již od roku 1562 hlásil k (novo)utrakvismu, na základě dlouhého uvažování přiklonil k Jednotě bratrské. Už v září na Bechyňský zámek povolal Matěje Hrona, aby zde zahájil bratrské bohoslužby a na jaře roku 1583 získal i stálého kazatele v osobě Jindřicha Daniela Švarce ze Semanína. Pravděpodobně pod jeho vlivem nechal Petr Vok vybudovat budovu bratrského sboru na bechyňském zámku, kterou postavil Baltazar Maggi z Arogna. Petr Vok, který nejdříve projevoval své bratrské přesvědčení především na vlastních panstvích, se v roce 1587 odhodlal k okázalé demonstraci své nové víry. V květnu přijímal Večeři Páně od bratrských kněží při návštěvě Mladé Boleslavi a v září se podobně prezentoval i na Moravě v Lipníku nad Bečvou. Svým jednáním působil Petr Vok velké komplikace svému staršímu bratru, který stál v čele zemské vlády v Čechách, kde byla Jednota bratrská na základě královských mandátů zakázána. Pobouřený Vilém pohrozil svému mladšímu bratrovi majetkovým postihem a vzkázal mu, že svěřená panství mu může kdykoliv odebrat. Petrova pečeť Způsobem vlády se podobal bratrovi Vilémovi. Ale jinak byl každý z nich jiný. Petr byl citlivější, upřímný a když už se pro něco rozhodl, pevně si za tím stál. To dokazuje jeho odmítavý postoj k Habsburkům nebo vstup do Jednoty bratrské, kterou ze svého šlechtického postavení obhajoval a chránil. Také jeho smysl pro spravedlnost byl výrazný. Petr Vok se o nemocnou ženu Kateřinou z Ludanic staral až do jejího skonu v roce 1601. I když měl značné dluhy, nikdy svým poddaným nezvyšoval daně ani nezaváděl nové. Staral se dokonce o chudé a nemocné, a to jak na Bechyni, tak v Třeboni. Každý den v 10 hodin dopoledne a v 6 hodin večer svolával na třeboňský zámek chudinu z města i okolí a podával jim jídlo a pití. Finančně podporoval také Univerzitu Karlovu. Za pár let se dokázal vypracovat v dobrého hospodáře a správce. Přestože byl po smrti svého bratra nucen řešit obrovské zadlužení rožmberského panství, zabránil hrozícímu majetkovému úpadku a předčasnému rozpadu rožmberského dominia. Petr vybudoval rozsáhlou rožmberskou knihovnu, jejíž správou byl pověřen knihovník a archivář Václav Březan. Poslední diplomatickou aktivitou Petra Voka bylo vyřešení svízelné situace v roce 1611, kdy do Čech vtrhla vojska pasovského biskupa a dobyla Český Krumlov, kde se utábořila, čímž značně zpustošila celé okolí. Petr Vok byl nucen pasovská vojska vyplatit. Za svého dědice považoval bezdětný Petr Vok svého synovce Jana, syna sestry Evy a roku 1597 na něj převedl panství Rožmberk. O tři roky později se začali na základě dohody o vzájemném nástupnictví, uzavřené roku 1484, domáhat dědictví Švamberkové. Uspěli roku 1609, kdy je Petr Vok uznal svými dědici. Zemřel 6. listopadu 1611 v Třeboni ve věku 72 let coby poslední člen šlechtického rodu Rožmberků a byl pohřben v rodinné hrobce ve Vyšším Brodě. Dědici se stali Švamberkové. Jeho životní příběh (včetně příběhu jeho posledního manželství s Kateřinou z Ludanic) posloužil i jako námět pro dva české komediální filmy Svatby pana Voka a Pan Vok odchází, kde je pojednán s velkým zjednodušením i nadsázkou a humornou veseloherní formou.