Šumavský rozcestník: pamětní deska Bedřich Klepš

pamětní deska Bedřich Klepš

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
památníky
pamětní deska Bedřich Klepš

detailní info

kategorie: kultura a památky / památníky
lokalita: sušicko
GPS: 49°16'3.958"N, 13°37'30.957"E

popis

Deska umístěna na domě, ve kterém žil Bedřich Klepš , Žichovice 88 s textem: „Zde žil Bedřich Klepš, listonoš, nar. 16.2.1898. Zemřel za vlast jako oběť německé nelidskosti v koncentračním táboře Oswiecimi (Osvětim), dne 7.března 1943. Nezapomínejme!“ Bedřich Klepš (16.února 1898, Štěchovice u Strakonic - 7.března 1943, Osvětim) byl za druhé světové války listonoš ze Žichovic, člen ilegální organizace, zatčen gestapem v listopadu 1941, osvobozen z obvinění, gestapo v Klatovech ho přesto poslalo do Osvětimi, odkud se již nevrátil, dne 31.3.1946 vyznamenán Čsl. válečným křížem in memoriam. Činnost v odboji na Sušičku: „Začátkem roku 1941 založil Stanislav Panoš, řídící učitel v Čepicích, z podnětu významného pracovníka centrální odbojové organizace ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) Josefa Peška odbojovou skupinu ÚVODu na Sušičku. Podle dochovaného protokolu klatovského gestapa ze dne 17. března 1942 zaslal Pešek Panošovi dopis, zda by se s nim určený den nechtěl sejít. Panoš uposlechl této výzvy a setkal se s Peškem v parku v Horažďovicích. Během procházky ho Pešek informovalo vzniku ústřední odbojové skupiny ÚVOD, o jejím programu a cílech a žádal jej, aby založil odbojovou skupinu ÚVODu na Sušičku. Když Panoš svolil, dal mu Pešek za úkol získávat pro odbojovou skupinu spolehlivé členy, působit aktivně proti fašistické propagandě a shromažďovat informace vojenského, hospodářského a politického zaměření. Získané zprávy měl Panoš předávat Peškovi buď při osobním styku, nebo je zasílat na krycí adresu Vojtěch Koza, Praha VIII, Dirixgasse 925. Zároveň se dohodli i na krycí adrese Václav Ryba, poste restante Žichovice, na kterou bude ústředí ÚVODu zasílat Panošovi pokyny pro další práci, letáky a ilegální tiskoviny. Panoš získal spolupracovníky Ondřeje Míčku, náměstka starosty v Sušici, Václava Zdvořáka, Ferdinanda Prantla ze Sušice, Antonína Potu žáka, řídícího učitele z Mokrosuk, řídícího učitele Stanislava Špalu z Dobršína, ředitele školy Karla Ortla ze Žihobec, četnického strážmistra Matěje Vaice a Jana Zapletala z Čepic a Bedřicha Klepše, listonoše ze Zichovic. Pro Panoše pracovali další odbojáři z řad učitelstva. Téměř v každé vesnici měl Panoš důvěryhodnou osobu, která mu opatřovala potřebné zprávy a data. Ilegální tiskoviny a letáky donášel Panošovi z Žichovické pošty listonoš Klepš. Ty byly pak rozdávány Panošovými spolupracovníky důvěryhodným osobám. Získané zprávy vojenského, hospodářského a politického rázu předával Panoš buď osobně Peškovi, nebo je zasílal poštou na krycí adresu v Praze. Z uvedeného protokolu gestapa vyplývá, že Panoš zaslal pro ústředí v Praze nejméně osmkrát různé zprávy, které byly jedním z podkladů pro zasílání zpráva informací do zahraničí. Přes všechnu opatrnost se podařilo gestapu odhalit Činnost odbojové skupiny a dne 27. září 1941 byl Stanislav Panoš zatčen. Panoš byl pevné povahy a ani po krutých výsleších nevyzradil nikoho ze svých spolupracovníků a přiznal jen to, co mu bylo skutečně dokázáno. Josefa Peška, který jej zapojil do ilegální odbojové činnosti, kryl a tvrdil tak dlouho, že ho nezná, dokud nebyl s Peškem konfrontován. Přestože Panoš nikoho nevyzradil, byli zatčeni ti, s nimiž se stýkal. Dne 6. listopadu 1941 František Zapletal a Karel Ortl, 9. listopadu Ondřej Míčka a Ferdinand Prantl, v lednu a v únoru 1942 pak Matěj Vaice, Stanislav Spala, Bedřich Klepš, Antonín Potužák a Václav Zdvořák. Stanislav Panoš byl odsouzen k trestu smrti a 13. července 1943 v Berlíně popraven. Ostatní zatčení byli sice u soudu pro nedostatek důkazů osvobozeni, ale gestapo je poslalo do koncentračních táborů. Z nich Matěj Vaice, Karel Ortl, Stanislav Spala, František Zapletal a Bedřich Klepš byli umučeni v Osvětimi. Ondřej Míčka zemřel 2. prosince 1944 v Ebrachu. Ostatní se vrátili ještě za okupace, Antonín Potužák 17. prosince 1942, Ferdinand Prantl 13. července 1943.“ Úryvek z publikace Jana Střelecká „Protifašistický odboj a jeho památná místa na okrese Klatovy“.