Šumavský rozcestník: Bílenice

Bílenice

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: sušicko
GPS: 49°14'18.589"N, 13°38'30.326"E

popis

Bílenice jsou vesnice, část obce Žihobce v okrese Klatovy. První písemná zmínka o vesnici s tvrzí pochází z roku 1378. Zřejmě od svého počátku byly Bílenice sídlem erbovního rodu. V roce 1464 je jako jejich pán uveden Jan Běšín z Běšína a tento rod Běšínů držel Bílenice až do počátku 16. století. V té době je po Běšínech zřejmě převzali Častolárové, příslušníci starého českého šlechtického rodu s přídomkem „z Dlouhé Vsi“. V roce 1547 je v držení Václava Častolára a po něm syny Adama a Bohuslava, kteří Bílenice prodali Divišovi Březskému z Ploskovic, pánu na Mačicích, ten jel spojil s mačickým statkem. Divišův následovník Václav Březský se zapojil do protihabsburského povstání českých stavů v létech 1618-1620, za což byl potrestán. Jeho míru provinění však v roce 1623 císařský soud uznal za menší než jeho žihobeckého souseda Pinty Bukovanského a na rozdíl od něho, jenž přišel o všechno, mu zkonfiskoval jen třetinu jeho majetku. Bílenice však do této třetiny patřily. Císařští vojáci pod vedením dona Marradase však Bílenice, stejně jako Žihobce a celé okolí, obsadili už v září 1620, tedy před bitvou na Bílé Hoře. Donu Marradasovi byly Bílenice císařem darovány. Ten je postoupil plukovníku své armády dobrodruhu Martinu Huertovi a ten je předal rytmistrovi svého pluku Petru Vasquesovi. Po tomto majiteli Bílenice zdědily jeho dcery Marie, Eleonóra a Isabela z Hrobčic - roku 1651 a ještě téhož roku dědičky majetek prodaly Anně Ježovské z Lub. Další majitelskou se pak opět díky dědictví stala Alžběta Kateřina, rovněž z rodu Ježovských. Ta Bílenice vlastnila 13 let, po kterých je od ní koupil Jan František, hrabě Kolovrat. Bílenice se tím staly součástí panství žichovického a jejich panský dvůr jeho dvorem poplužním. Když pak žichovické panství od Kolovratů v roce 1706 koupil kardinál Jan Filip Lamberk, staly se i Bílenice součástí lamberského pošumavského dominia, a to samostatná ves do roku 1848, kdy přestala být vsí poddanskou a dvůr do roku 1926, kdy byl na základě pozemkové reformy rozparcelován a rozprodán, když před tím byl od poloviny předchozího století pronajímán. Vesnici obtéká Bílenický potok a blízko vsi se nachází 2 rybníky (Podolský rybník na jihozápadě a Litovec na severovýchodě). Pamětihodnosti: areál usedlosti č.p.15 (včetně obytného stavení, chlévů, stodoly, seníku a brány do dvora - kulturní památka ČR), kaple Nanebevzetí Panny Marie a památník obětem války.