Šumava.cz

Hugo Vojta (11. dubna 1885, Tábor – 28. září 1941, Praze) byl český generál a první zemský velitel Obrany národa. Narodil se v Táboře a měl třináct sourozenců. Po absolvování státní reálky v Táboře nastoupil v říjnu 1903 v Praze ke studiu stavebního oboru na Českém vysokém učení technickém. Po třech semestrech studium ukončil. V říjnu 1906 narukoval jako jednoroční dobrovolník k c. k. pevnostnímu dělostřeleckému pluku 4 do Pulji, kde absolvoval školu na důstojníky v záloze. Od října 1907 byl opět v civilu. Až do vypuknutí války pak pracoval jako úředník Zemského finančního ředitelství v Praze. V červenci 1914 byl mobilizován k pluku do Pulji, v listopadu 1914 byl jako poručík dělostřelectva přeřazen k mobilní záloze. V srpnu 1915 byl převelen k těžké dělostřelecké baterii 52, se kterou se účastnil bojů na italské frontě na Soči a u Gorice. Po převelení na frontu do Haliče se mu podařilo v červnu 1916 přeběhnout k Rusům a v srpnu se v táboře v Carycinu přihlásil do Československých legií. Do Československého vojska byl propuštěn až po roce a hned nastoupil do důstojnického kurzu v Borispolu. Od října 1917 velel v hodnosti kapitána pěší rotě 5. čs. střeleckého pluku, od prosince byl velitelem dělostřelecké čety 2. čs. dělostřelecké brigády. V různých velitelských funkcích se zúčastnil mnoha bojů sibiřského tažení. Z Vladivostoku evakuoval jako velitel 24. lodního transportu na lodi Crook. Do vlasti se vrátil v červenci 1920 v hodnosti podplukovníka a stal vojákem z povolání. Od listopadu 1920 sloužil jako velitel dělostřelectva 8. pěší divize v Opavě, od ledna 1921 velel 8. dělostřelecké brigádě. Od března 1922 do ledna 1924 byl přednostou 17. oddělení na MNO v Praze, poté byl zástupcem přednosty Dělostřeleckého a zbrojního odboru. V červenci 1923 mu byla udělena generálská hodnost. V průběhu své služby se významně zasloužil o vybudování Československého těžkého dělostřelectva. Od září 1929 byl převelen do Košic jako velitel Velitelství zemského dělostřelectva, od září 1930 zastával stejnou funkci na Velitelství zemského dělostřelectva v Bratislavě. Za podzimní mobilizace 1938 byl velitelem dělostřelectva III. armády v Kremnici. Od ledna 1939, kdy odešel dosavadní velitel Zemského vojenského velitelství v Bratislavě gen. Votruba do výslužby, zastával gen. Vojta do rozpadu republiky funkci zatímního velitele ZVV. V noci z 9. na 10. března 1939 vojáci spolu s četníky obsadili všechny strategické objekty, odzbrojili polovojenské oddíly Hlinkovy gardy a zajistili většinu slovenských politických činitelů. Celou akci řídil generál Hugo Vojta jako zastupující zemský vojenský velitel v Bratislavě. Dne 27. března evakuoval posledním vojenským transportem z tehdy již samostatného Slovenska do Prahy, kde se ihned zapojil do odbojové činnosti. Generál Vojta byl členem Rady starších (kterou dále tvořili generál Alois Eliáš, Josef Bílý a Sergej Vojcechovský), jež dala podnět k vytvoření vojenské odbojové organizace Obrana národa. Po 30. červnu 1939 se hlavním velitelem stal generál Josef Bílý, podléhal mu zemský velitel v Čechách generál Vojta a zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička. Generál Vojta byl dlouholetým cvičitelem Sokola, přeborník Vinohradské jednoty. S ohledem na tuto skutečnost byl na podzim 1939 jmenován vojenským velitelem Sokola, napojeného na činnost Obrany národa a funkci zemského velitele Obrany národa převzal plk. Kohoutek. První velké vlně zatýkání unikl, v prosinci 1939 odešel do ilegality a ukrýval se na venkově. Při návštěvě Prahy 13. února 1940 byl zatčen gestapem, vězněn v Malé pevnosti v Terezíně a podroben krutým výslechům. Při nástupu do své funkce říšský protektor Reinhard Heydrich aby zlomil odpor českých vlastenců, vydal hned prvého dne svého úřadování „Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941“, podle jehož § 2 lze se v případech souvisejících s veřejnou bezpečností a veřejným pořádkem odchýliti od platného práva. Vyhláška: Vyhlašuji na ochranu zájmů říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území protektorátu Čechy a Morava civilní stav výjimečný. Ve zprávě nadřízeným Heydrich napsal: “…za prvé: Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“ Tak byl Hugo Vojta dne 28. září 1941 společně s gen. Bílým zastřelen v Ruzyňských kasárnách.