Šumava.cz

V dubnu roku 1945 postoupila skupina amerických vojáků pod velením Charlese H. Reeda na hranice předválečného Československa, za níž dobyla první české město – Aš. Bylo to 18. dubna 1945 a na území předmnichovského Československa vstoupili u obce Hranice první Američané. Po tvrdém boji se skupina přesunula podél předválečné německo-české hranice na jihovýchod do prostoru Hornofalckého lesa. Tato skupina měla přezdívku „Ghosts of Patton’s Army“, protože američtí kavaleristé, vycvičení na tzv. průzkum bojem, naháněli Němcům hrůzu tím, jak se naprosto neočekávaně zjevovali za nepřátelskými liniemi. Přesně tak se jedna bojová skupina 42. eskadrony „Pattonových duchů“ (z 2. jezdecké skupiny (2nd Cavalry Regiment) Třetí armády generála Pattona), operující v prostoru obcí Schönsee, Stadlern a Eslarn, zjevila 28. dubna 1945 v Hostouni na Domažlicku, kde se zúčastnila zřejmě nejslavnější a nejznámější bojové akce Reedovy skupiny, nazvané „Operation Cowboy“, což byl krycí název pro záchranu vzácných koní v hostouňském hřebčíně, které zde ukrývali Němci, před nebezpečím jejich zkázy během předpokládaných bojových operací na konci války. Ovšem prvotním úkolem na českém okupovaném území byl osvobodit válečné anglické, americké, francouzské a polské zajatce, kteří byli nacisty vězněni v prostoru u Bělé nad Radbuzou. Okupanti evakuovali jeden zajatecký tábor za druhým. Nikdo, kdo zažil hrůzu nacismu, nesměl vypovídat. Okamžitě vznikl plán na jejich osvobození a přesun za hranice. Úkol však nebyl jednoduchou záležitostí. Mezi hranicí a Bělou mapovaly postup amerických jednotek podél hranice i německé divize SS v pásmu bývalých Sudet. Ještě před zahájením útoku se k veliteli kavaleristů Reedovi dostala další zpráva o vzácných chovných koních, ustájených v nedalekém Hostouně, kterou sdělili plk. Reedovi němečtí veterináři z Hostouně Dr. Rudolf Lessing a Dr. Wolfgang Kroll. Ti se odvážili ke smělému činu - překročili hranice, aby se dostali do německého městečka Vilseck, na jehož okraji byla základna a výcvikový prostor jednotek americké armády, a přednesli zde svoji prosbu a žádost na záchranu vzácných koní. Jednalo se asi o 650 koní, kteří byli do hostouňského hřebčína přivezeni před válkou a především v jejím průběhu jako válečná kořist z okupovaných území. Bylo mezi nimi 250 lipicánů z Vídeňské jezdecké školy (oficiální součásti světového kulturního dědictví), hřebci jugoslávského krále Petara a nacistického ministra zahraničí Ribbentropa, našli se zde koně kabardinského či arabského nebo donského plemene vedle dvou skutečných anglických plnokrevníků. Dále v Hostouni byli koně plemene kabardinského, arabského a donského, včetně dvou anglických plnokrevníků. Realizaci operace pomohla dohoda s hostouňským velením Wehrmachtu, která stanovila vytvoření tzv. neútočného pásma v okolí Hostouně, vyklizení jednotek Wehrmachtu z tohoto prostoru a převedení kavaleristů mimo Němci zaminovaná území. Dne 28. dubna 1945 byla tímto úkolem pověřena právě 42. jezdecká průzkumná squadrona a konkrétně její oddíl „A“. Průnik do Bělé, Hostouně i přilehlých obcí a zajištění všech koní byl úspěšně proveden, v Hostouni zůstala třicetičlenná americká jednotka pod velením podplukovníka Billa Quinlivanse. Navzdory dohodě si akce vyžádala i americké oběti - v pondělí 30. dubna se průzkumná jednotka 386. pluku 97. pěší divize dostala při průjezdu dnes už zaniklou obcí Rosendorf (Růžová) asi 15 km severozápadně od Hostouně do nepřátelské palby. Kapitán Stewart a jeho radista se skryli v jednom z domů, odkud se radista se spojil s jednotkou v Hostouni. Na pomoc okamžitě vyrazilo několik obrněných vozů s naštvanými americkými vojáky. V Rosendorfu se rozpoutala několikahodinová přestřelka, do které se zapojili i vojáci 387. pluku 97. pěší divize. Když německá posádka kapitulovala, tak vedle padlých a raněných bylo vzato kolem stovky německých vojáků do zajetí. Na americké straně byli zraněni seržant Fred Foyles, vojíni Malcolm Rhodes, Samuel Fletcher a Owen Sutton, který druhý den zraněním podlehl. Na místě byl zastřelen svobodník Raymond Manz - byl to poslední příslušník 42nd Cavalry Reconnaissance Squadron, který padl na evropském bojišti v letech 2. světové války. Přes tuto tragickou událost zůstali kavaleristé až do konce války nadále „ošetřovateli“ hostouňských koní. Jejich transport za hranice začal 12. května 1945 po konečné kapitulaci a ukončení všech bojových akcí. Plukovník Reed o všem informoval štáb generála Pattona, který s transportem souhlasil a vydal rozkazy, aby byla pro transport zajištěna přednost na silnicích. Pro transport byly utvořeny skupiny koní po 30 až 80 kusech. Vysokobřezí klisny a klisny s hříbaty byly naloženy na auta a překonaly tak vzdálenost cca 40 km. Nákladních aut měli Američané dostatek po německé posádce. Transport se zpozdil, protože Američané museli vyrobit rampy, aby se na ně koně dostali. Den 15. května 1945 byl stanoven jako den D operace Kovboj. Američané celý přesun perfektně zorganizovali. Na každém vjezdu do obce stál pancéřový vůz a řídil dopravu. Veterinární dozor měli němečtí veterináři dr. Lessing a dr. Kroll, kteří byli po kapitulaci Hostouně převedeni do služeb Američanu. Transport směřoval do Schwarzenbergu v Bavorsku, potom ve dvou etapách od 18. do 25. května do Sankt Martin u Neustadtu, odkud bylo 215 koní vráceno zpět do Rakouska. Zbývající byli prohlášeni za válečnou kořist a z italského přístavu Janov převezeni lodí do Spojených států, kde skončila ve výcvikovém středisku americké armády. Teprve 20. září se část opět vrátila zpět. 250 koní převzal vojenský veterinář mjr. Babarin, tažní a plnokrevníci zůstali české správě a část lipicánů se vrátila do slovinské Lipice. Československá vojenská správa získala jen několik tažných zvířat. Američané odhadli hodnotu koní na tři miliony dolarů. Operaci Kovboj připomíná pamětní deska v Hostouni, a pomníky dvou padlých amerických kavaleristů Raymonda Manze a Owena Suttona — jeden na místě přestřelky v Růžově a druhý v Bělé nad Radbuzou. V roce 1963 sice režisér Arthur Hiller natočil hollywoodský válečný film „Miracle of the White Stallions“, kde v jeho závěru Reedovi kavaleristé bojovali o Hostouň jako diví - poněkud v rozporu s historickou realitou.