Šumavský rozcestník: tiskárna Vimperk

tiskárna Vimperk

detailní info

kategorie: kultura a památky / pamětihodnosti
lokalita: vimpersko
GPS: 49°3'5.073"N, 13°46'31.943"E

popis

Vimperk byl po Plzni druhým českým městem, ve kterém se již v 15. století tiskly knihy. V roce 1484 pasovský tiskař Johann Alacrano vytiskl ve Vimperku tři knihy a mimo jiné první český tištěný kalendář pro kalendářní rok 1485. Na toto navázal v 19. století Johann Steinbrener nebo též Jan Steinbrener (17.července 1835, Vimperk - 6.května 1909, Vimperk), který se ve Vimperku narodil a vyučil se knihařství v Českém Krumlově. Od roku 1855 začal tisknout nejprve na ručním lisu a později na jenom rychlolisu, v domě U slona (dům čp. 3 stál v bývalé Školní ulici). V tomto domě tiskl pouze jeden náklad a v jenom jazyce. V roce 1860 se oženil s Annou, se kterou měl dva syny, Jana (* 1863) a Ruprechta (* 1866), a pět dcer. Dům U slona však při velkém požáru v městě v roce 1861 vyhořel. Jan Steinbrener ho s nesmírným úsilím znovu vystavěl a výrobu obnovil. Vzrůstal i počet zaměstnanců. Zatímco v roce 1867 zaměstnával pouze 4 knihařské pomocníky, do roku 1870 jejich počet stoupl na 15 osob. Navíc Steinbrener postupně vybavoval svou výrobu stroji. V roce 1870 používal pouze jednoho malého rychlolisu, v roce 1871 přikoupil další rychlolis. Na místě městského mlýna na levém břehu Volyňky postavil novou továrnu, která zahájila 17. února 1872 výrobu. Steinbrener původně začínal s tiskem modlitebních knížek, avšak v roce 1875 přistoupil k tisku kalendářů. Využil jejich obliby a zvýšené poptávky především na venkově a na této výrobě založil další rozvoj svého podniku. V roce 1873 se poprvé zúčastnil světové výstavy ve Vídni, kde navázal četné obchodní styky hlavně s americkými firmami. První zahraniční knižní sklad zařídil v roce 1877 ve Vídni. V roce 1890 přibyl druhý sklad v Budapešti a třetí byl téhož roku založen v New Yorku. V roce 1910 měl Steinbrener sklady v deseti evropských městech. A ve Vimperku se museli činit, aby stačili poptávce na světových trzích. Už v roce 1880 zde bylo tištěno 128 nákladů ve třech jazycích, v roce 1890 už 320 nákladů v šesti jazycích, v roce 1900 celkem 490 nákladů v jedenácti jazycích a v jubilejním roce 1930 (75 let trvání závodu) dokonce 1060 nákladů v dvaceti třech jazycích. Počet zaměstnanců stoupl z původních tří na počet v roce 1930 převyšující jeden tisíc. Do tohoto výročí bylo ve vimperské tiskárně vytištěno 34 miliónů 486 tisíc kalendářů a přes 96 miliónů různých modlitebních knih. Kromě modlitebních knih a kalendářů byly ve Vimperku tištěny knihy pro mládež, drobné příležitostné tisky, plakáty, pozvánky a jiné knihy různého obsahu. Tisklo se více než 500 druhů modlitebních knih ve dvaceti jazycích, kalendáře v osmi jazycích s ročním nákladem 1 250 000 výtisků. V tiskárně byli zaměstnáni nejen sazeči, tiskaři, vazači knih a pomocný personál, ale i gravíristé, malíři a zlatiči. Výrobky Steinbrenerovy tiskárny dosáhly světové pověsti jak pro kvality tisku, tak i knižních vazeb. Z dovedných rukou tiskařů a knihařů vycházely do světa bohatě umělecky zdobené knihy v krásných vazbách v plátně, umělé i pravé kůži, v celuloidu, v rohovině, slonové kosti, v želvovině, v pravé i v umělé perleti a v hadí kůži. Rozvoj tiskařského podniku měl velký vliv na hospodářský život a růst města. Po vybudování prvního továrního objektu následovaly stavby dalších. Byly postaveny tovární objekty na místě Malého mlýna na pravém břehu Volyňky a dále na místě Paulíkova mlýna na levém břehu Volyňky. Tam byla později vybudována hydroelektrárna, která od roku 1898 zásobovala elektrickým proudem celé město i s blízkou obcí Skláře. V továrně bylo elektrické osvětlení instalováno už tři roky předtím. Kromě těchto objektů byl postaven sociální ústav pro děti v Hrabicích, penzijní dům Rupertinum ve městě a na třicet obytných, vesměs dvoupatrových domů pro zaměstnance podniku. Jan Steinbrener zastával řadu významných veřejných funkcí a zemřel 6. května 1909 ve věku 74 let. Zanechal dva syny – Jana (nar. 1863) a Ruprechta (nar. 1866) a pět dcer. Už od roku 1905 se doba jeho synové stali spolumajiteli tiskárny. Tiskařská výroba pokračovala ve Vimperku i po 2. světové válce, od 50.let minulého století se zdejší tiskárna specializovala na knižní výrobu a proslavila se miniaturními tisky vázanými v kůži – „kolibříky“ a tiskem bibliofilií. Po privatizaci tiskárny v roce 1993 však její provoz neměl dlouhého trvání a výroba byla zastavena v roce 2003. Ve zrekonstruovaných prostorách bývalých tiskáren nachází penzion, kterému protéká přímo pod okny Volyňka.