Šumavský rozcestník: Šusta Josef

Šusta Josef

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: třeboňsko
GPS: 49°0'4.601"N, 14°46'16.212"E

popis

Josef Šusta (26. listopadu 1835, Jankov - 15.listopadu 1914, Praha) byl významný český rybníkář, otec historika Josefa Šusty. Josef Šusta pracoval ve druhé polovině 19. století na Třeboňsku ve schwarzenberských službách (knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu) jako vrchní správce třeboňského velkostatku. Za konec Zlatého rybníkářského věku na Třeboňsku bývá označován odchod Jakuba Krčína z rožmberských služeb r. 1590, resp. úmrtí posledního Rožmberka Petra Voka r. 1611. Schwarzenberkové získali třeboňské panství v roce 1660. Sice rychle pochopili význam tradičního rybničního hospodářství, ale ani jejich politika nezabránila mnohdy negativnímu vlivu nových metod vysoušení rybníků a přechodu k polnímu hospodaření na vesměs málo úrodné půdě. Do druhé poloviny 19. století vstoupilo rybníkářství s méně než polovinou někdejší plochy. Přichází však nová generace odborníků, k nimž patří především Josef Šusta. Významně se zasloužil o oživení rybničního hospodaření na Třeboňsku. Svým dílem významně ovlivnil rybníkářství střední Evropy ve druhé polovině 19. století. Věnoval se především hospodářskému chovu sladkovodních ryb. Ve svém díle spojil teoretické a praktické poznatky oboru, zkoumal především kapra a jeho výživu. Zabýval se také historií rybníkářství. Jeho hluboké teoretické i praktické znalosti posloužily jako základní poznatky hospodářského chovu sladkovodních ryb a jsou dodnes světově uznávané. Jeho systém opatření ke zvýšení úživnosti rybníků cestou hnojení a hydromelioračních zásahů je dodnes používán a je základem polopřirozeného chovu ryb na Třeboňsku. Zavedl také umělé přikrmování ryb a rozšířil chované druhy o síha severního (marénu). Hlavní poznatek Šustův, že potravu kapra tvoří převážně drobná zvířena, postavil rybniční hospodářství na vědecký základ. Nové poznatky byly ihned zužitkovány v praxi. Rybáři se pod Šustovým vedením zaměřili zejména na zlepšení životního prostředí ryb. Bylo to zejména důkladné čištění rybníků, hnojení mrvou i umělými hnojivy, vápnění dna a hubení rákosin. Rozšířilo se i přikrmování kaprů lupinou, kukuřicí a luštěninami. Nové poznatky byly použity i pro stanovení osádky. Rybáři poznali, že její počet závisí především na množství přirozené potravy, kterou jednotlivé rybníky poskytují. Pokroku bylo dosaženo i v metodách chovu. Dříve používanou převahu jikrnaček pro třecí rybníky upravil Šusta na poměr 1:1 a dosáhl lepších výsledků. Do soustavy rybníků byl zaveden další stupeň, předvýtažník, do něhož byl nasazován roční plůdek. Došlo k tomu po Dubischově objevu zrychleného chovu plůdku, který byl Šustou vysvětlen a zlepšen. Důsledným výběrem generačních ryb a jejich křížením byly na různých panstvích vyšlechtěny nové odrůdy kaprů (šupináč, lysec, hladký kapr, lnářský modrák). Josef Šusta se velice zasloužil o zlepšení chovu candáta. Archivním studiem zjistil, že první candáti byli nasazeni do jihočeských rybníků roku 1784. Tehdy chytil mlynář Šputský v Nežárce šest candátů, kteří byli pod názvem mořští okouni nasazeni do Rožmberka. Při podzimním lovu bylo sloveno pět kop candátí násady. Další chov pokračoval, ale byl stále málo úspěšný. Teprve když Šusta propracoval metodu poloumělého výtěru v sádce na ostřicových hnízdech, která chrání oplozené jikry před ztrátami, se podařilo vychovat veliké množství candátů. Úplnou novinkou bylo úspěšné zavedení chovu marény. Šusta získal roku 1882 oplozené jikry z Lübbinchen v Pomořanech. Z 5000 jiker vychoval 3400 ks plůdku, který hned v prvním roce dosáhl délky 25 cm. Už roce 1887 měl Šusta potřebné množství generačních marén a zavedl jejich umělý výtěr. Maréna se stala běžnou rybou našich rybníků. Obě Šustova hlavní vědecká díla, Výživa kapra a jeho družiny rybničné z roku 1884 a Fünf Jahrhunderte der Techwirtschaft zu Wittingau (Pět století rybničního hospodářství v Třeboni) z roku 1898 byla velkolepými kulturními činy a dodnes si udržela postavení vědeckých prací základního metodologického významu. Josefem Šustou bylo rybniční hospodaření i stavitelství na Třeboňsku završeno. Svým významem se tak řadí mezi velké rybníkáře Třeboňska - Štěpánka Netolického, Jakuba Krčína z Jelčan a Mikuláše Rutharda z Malešova.