Šumavský rozcestník: Jakší Josef

Jakší Josef

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: prachaticko
GPS: 49°7'17.598"N, 14°4'42.440"E

popis

Josef Jakší (4.března 1874, Bavorov - 20.září 1908, Prachatice) byl český akademický malíř - byl především figuralista. Vedle žánrových motivů mají jeho obrazy náměty náboženské, historické a symbolické. Jeho díla m.j. vlastní Národní galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou a Městské muzeum a galerie ve Vodňanech. Věnoval se hlavně grafice a leptal mnoho listů barevně. Josef Jakší se narodil jako nejstarší z osmi dětí bavorovského Jana Jakšího a jeho manželky Marie rozené Wagnerové. Po vychození tehdy pětitřídní obecné školy v Bavorově byl roku 1887 přijat do České nižní reálné školy v Českých Budějovicích. Po prvním ročníku ale sám studia zanechal našel si učební místo u vodňanského malíře pokojů Rennera. Výuční list v oboru malíř-natěrač získal roku 1890. Přímluva Julia Zeyera, který poznal jeho nadání, mu od roku 1892 otevřela dveře pražské umělecko-průmyslové školy. Protože neměl patřičné předchozí vzdělání, byl přijat jako externista. Řádným žákem se stal teprve roku 1895. Všeobecnou školu c.k. umělecko-průmyslové školy v Praze absolvoval téhož roku a následně do konce školního roku 1897/1898 navštěvoval odbornou školu pro dekorativní kresbu a malbu u profesorů Jakuba Schikanedera a Františka Ženíška. K profesoru Ženíškovi pak přešel na Akademii výtvarných umění a v jeho ateliéru absolvoval v roce 1901. Mezi stihl prodělat čtrnáctiměsíční vojenskou službu v Plzni, Praze a Litoměřicích. V roce 1903 obdržel stipendium doktora Lercheho na studijní cesty. Zažádal si o cestovní pas do Itálie, Francie a Německa a po jeho obdržení odcestoval přes Vídeň a Benátky do Říma. Jenže již v době ukončení studií se u něj projevilo onemocnění ledvin a tak po třech měsících musel studijních cest zanechat a cestu do Francie již nerealizoval. Na podzim téhož roku ale odjel do Mnichova (u prof. O. Seitze), kde zůstal až do dubna 1904. V roce 1895 navrhl oponu pro Divadelní spolek Šumavan v Bavorově, před 1908 maloval dekorace a oponu do hry Oldřich a Božena pro loutkové divadlo. Jeho reprodukce otiskovaly časopisy Světozor, Obrázková revue, Besídka malých, České mládeži, ale zejména Zlatá Praha. Účastnil se krajinských výstav ve Vodňanech, Hořovicích, Bělehradě. Roku 1907 vystavoval v Berlíně a roku 1908 v Praze. V roce 1906 obdržel Turkovu cenu. Jeho onemocnění se však stále zhoršovalo, takže v polovině července 1908 se vrátil k rodičům do Bavorova. Jeho ledvinné funkce selhávaly, tělo mu otékalo a proto se nechal 18. srpna 1908 odvézt do prachatické nemocnice. Zvrátit průběh umělcovy choroby, jíž byla chronická nefritida, se však již nepodařilo. Skonal na nemocničním lůžku v Prachaticích 20.září 1908 a dva dny poté byl pochován na hřbitově v rodném Bavorově.