Šumavský rozcestník: Dobrovský Josef

Dobrovský Josef

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°31'47.056"N, 12°56'38.388"E

popis

Josef Dobrovský (17.srpna 1753, Ďarmoty - nyní Balassagyarmat, Maďarsko – 6. ledna 1829, Brno) byl kněz, jezuita, český filolog, historik a zakladatel slavistiky v českých zemích. Narodil se v dnešním Maďarsku v rodině vojáka, ale brzy po jeho narození se rodiče rozhodli přestěhovat se do Horšovského Týna. Studoval na gymnáziu v Německém Brodě a v Klatovech, kde se také naučil česky, potom filozofii a teologii v Praze. Od roku 1776 pracoval jako vychovatel a učitel v rodině hraběte Nostice. Od 80. let se účastnil práce Soukromé společnosti nauk, jíž byl několik let ředitelem. V roce 1786 byl vysvěcen na kněze, poté vyučoval v semináři v Hradisku u Olomouce. V roce 1789 se stal rektorem. Začátkem 90. let 18. století mnoho cestoval po evropských státech. V té době se u něj také začala projevovat duševní nemoc. Začátkem 19. století pořádal soukromé slavistické a bohemistické přednášky. Slavistiku pojal jako vědu o jazycích, historii i kultuře slovanských národů. Věnoval se slovanské etymologii a sepsal také mluvnici staroslověnštiny. V roce 1818 se Dobrovský podílel na založení Národního muzea v Praze. Oceňoval dílo Puchmajera i V. M. Krameria. V Mariánských Lázních, kde má Dobrovský pamětní desku, se seznámil s básníkem Johannem Wolfgangem Goethem a často spolu diskutovali. Je považován za vzor kriticky důsledného, racionálního osvícenského vědce. Někdy bývá také považován za představitele tzv. 1. obrozenecké generace. Ačkoli nepsal česky a nevěřil v budoucnost českého jazyka, bývá řazen do české literatury, protože se na záchraně českého jazyka svými filologickými pracemi výrazně podílel. Někdy je mu přezdíváno "modrý abbé".