Šumavský rozcestník: Čapek-Chod Karel Matěj

Čapek-Chod Karel Matěj

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'52.459"N, 12°55'57.026"E

popis

Karel Matěj Čapek-Chod (21.února 1860, Domažlice - 3.listopadu 1927 , Praha) vlastním jménem Matěj Čapek byl český povídkář, novelista a romanopisec realistického a naturalistického směru, novinář politického a kulturního zaměření, výtvarný kritik. Narodil se v Domažlicích na Týnském předměstí v čísle 14 (tento dům již neexistuje) v rodině středoškolského profesora. Na domažlickém gymnáziu maturoval v roce 1879, studia práv nedokončil a věnoval se žurnalistice a beletrické tvorbě. Čapek-Chod působil nejprve v Olomouci, od roku 1888 do konce života pak v Praze. Pracoval postupně v redakcích Našince, Hlasu národa (1888-90), Národní politiky (1890-1900) a od roku 1900 v redakci Národních listů. Po příchodu Karla Čapka do této redakce začal Karel Matěj Čapek pro rozlišení užívat přídomku „Chod“ a druhé jméno Karel přijal po setkání s Josefem Václavem Sládkem, který mu jako lumírovec vytknul, že jméno Matěj je málo literární. Vedle novinářské a vlastní slovesné tvorby se věnoval Čapek-Chod také výtvarné a divadelní kritice, v níž proslul jako ostrý polemik. Autorsky přispíval také do časopisů Světozor, Zvon aj. Zobrazil pražskou uměleckou bohému, rozklad měšťanské společnosti a nové sociální rozvrstvení na začátku dvacátého století. Ironizoval iluzívnost romantiky v protikladu k racionálnímu a psychologickému zobrazení skutečného života. Vysokého uznání a projevu úcty ke své osobě a ke své práci se dočkal Čapek na sklonku života, roku 1924, kdy byl zvolen čestným občanem svého rodiště. Mimo jiné byl autorem románu Dar svatého Floriána, vydaném v roce 1902, který vznikl z dojmů a vzpomínek na mladá léta a obsahuje řadu příběhů a groteskních příhod. Jeho dílo si zachovalo životnost a oblibu u čtenářů zejména pro výjimečnost dějů i postav a v poslední době dochází uznání i u autorů našich filmů. Jeho originalita je příznačná ve tvorbě novelistické i ve velkých románech, kde tento naturalista úspěšně uplatňuje i domažlické reminiscence a místní scenérie. To vše potvrzuje jeho krásný vztah k domovu, k městu, kde prožil své mládí a které svým způsobem proslavil. Je považován za tvůrce moderního českého románu v nichž volí atraktivní náměty, příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slangy i obecnou češtinu. Maminka Čapka-Choda byla farskou kuchařkou na zámku Mlázovy, kde spisovatel prožil své mládí a ještě jako starší za maminkou a sestrou do Mlázov dojížděl. Spisovatel umístil do mlázovského zámku děj svého dramatu Begův samokres a mlázovského pana faráře zvěčnil v úsměvné povídce Berany berany duc. Je také autorem jednoho krimipříběhu, v němž roli sehrál oblouk železniční trati mezi Nemilkovem a Běšinami (nádraží Běšiny a Nemilkov ze kterých je na sebe vidět a tvoří tak raritu). Čapkův hlavní hrdina, padouch k pohledání, měl vystoupit v Nemilkově, provést úkladný čin vraždy, a ještě stačit doběhnou do Běšin a tam zase nastoupit do vlaku…