Šumava.cz

Styrobylý kostel sv. Jiljí stojí vedle areálu milevského kláštera, uprostřed současného hřbitova. Jako románský tribunový se poprvé připomíná roku 1150, tedy ještě před založením kláštera. Jednalo se o jednolodní stavbu s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7 m x 9 m. Na objekt navazovala věžovitá, dodnes zachovaná stavba s emporou v 1. patře. Tato empora byla přístupná po schodišti v síle zdiva. Podle archeologického výzkumu A. Hejny a stavebně historického průzkumu D. Líbala lze původní románský kostel datovat do poslední třetiny 12. století. Od svého vzniku do založení kláštera sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska. To dosvědčuje mimo jiné i empora (tribuna) ve věžovité stavbě, ze které velmož sledoval bohoslužby. Následně byl kolem roku 1400 výrazně goticky přestavěn. Při této přestavbě byla velká část původního románského kostela zbourána. V presbyteriu se nachází architektonicky velmi cenná, gotická síťovaná klenba tzv. milevského typu s později domalovanými renesančními nápisy a erby. O významu tohoto architektonického článku svědčí i smlouva z roku 1407 o výstavbě klenby v kostele svatého Víta v Českém Krumlově podle milevského vzoru. Loď byla zamýšlena jako dvoulodí (což byl stavební typ v jižních Čechách velmi oblíbený – např. v kostele sv. Jiljí v Třeboni), avšak došlo pouze k vložení konzol a čelních oblouků do obvodového zdiva, ale klenba již nebyla do husitských válek dohotovena. Samotná loď je plochostropá s původními trámy dendrochronologicky datovanými do let 1445 - 1446. Další úpravy následovaly v roce 1573 a 1883. V roce 1785 byla funkce farního kostela přenesena do chrámu Panny Marie a kostel postupně chátral. Z bezpečnostních důvodů byl uzavřen až do roku 1883, kdy se o jeho obnovu přičinil strahovský opat Zikmund Antonín Starý. V současnosti slouží kostel jako smuteční síň. K tomuto účelu byl v 80. letech 20. století rozsáhle upraven. Kostel je gotická jednolodní stavba s pětibokým chórem a věží na západě. Původně měl být kostel dvojlodní, k rozdělení však již nedošlo. Z románského období se zachovala věž se sdruženými okénky a bedněným posledním patrem. Také na severní straně kostela se zachovalo románské kvádříkové zdivo. Chór kryje síťová žebrová klenba s prostupujícími se šestidílnými hvězdami, zdobená malbami a nápisy (1573). Loď je plochostropá s replikou dřevěného renesančního kazetového stropu. Po obvodu lodi se nacházejí gotické klenby. Prostor osvětlují vysoká hrotitá okna s kružbami. Na jižní straně můžeme vidět sedile, hlavní oltář je pseudogotický, ostatní zařízení převážně barokní. Z nejstarší fáze je dodnes zachována takzvaná zvonice v západní části kostela. Kamenná věž má obdélníkový půdorys a je ze žulových kvádrů. V horní části jsou patrné dvě řady románských okének se sloupky. Při této příležitosti proběhl také archeologický výzkum A. Hejny. Vchod do chrámu je z jižní strany, vysokým, zaklenutým vstupem. Vlastní kostel měří na délku přes 23 metrů, šíře je přes 11 metrů a výška je 15,5 metrů. V roce 2008 byl opraven krov presbyteria.