Šumava.cz

Obec Sepekov patří k nejstarším obcím píseckého okresu a protéká jím Milevský potok. Okolí Sepekova bylo osídleno již v době bronzové a železné, o čemž svědčí mohylová pohřebiště v lese Chlumu, na sepekovských Vrších nebo v lese Čábelky. Mohylníky v lese Chlumu, v lese Osičany a při rybníku Chobot jsou vedené v seznamu kulturních památek v okrese Písek. Původně se držitelé dnešní obce a okolí nazývali pány ze Skalice (tak se jmenuje nedaleký vrch s prvním osídlením). Asi jeden kilometr odsud k rybníku Chobot v místě, kde se říká Na Hradišti, stávala původně dřevěná tvrz, pozdější hrad Skalice. Hrad vznikl před polovinou 13. století, měl obrannou věž a hradní palác. Hradiště bylo obehnané hradbami z kol a trámů. Hradby měly spíš ochranný charakter před zloději, než obranný. Z dochovaných dokumentu se dozvídáme, že Sepekov dostal v roce 1194 syn Vítka z Prčice jako dědictví. Psal se jako Vítek ze Sepekova.  Jeho vnuci Vítek a Budivoj drželi hrad Skalici a Sepekov společně. Vítek se psal v roce 1251 jako Vítek ze Sepekova. V roce 1272 se připomíná Budivoj. Budivoj měl se svou manželkou Perchtou z Falkenštejna syna Záviše. Od roku 1279 do roku 1290 ves patřila k majetku pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Jeho pozdější nástupce Jan IV. z Dražic byl nucený obhajovat držení tohoto majetku proti Hynkovi z Lichtenburku. Hynek tvrdil, že mu tento majetek náleží jako dědictví po svém tchánovi Záviši z Falkenštejna. Král potvrdil biskupský nárok v roce 1306. V roce 1307 vyměnil biskup Jan IV. z Dražic Sepekov i s příslušenstvím s Jindřichem z Rožmberka za jiné statky. Sepekov tak byl přičleněný k rožmberskému panství. Poté byl Sepekov často zastavován a roku 1484 byl prodán Zdeslavovi ze Šternberka. Za husitských válek byl Sepekov vypálený. Od roku 1530 patřil k bechyňskému panství. V roce 1569 bylo bechyňské panství prodané Petru Vokovi z Rožmberka. Společně s ostatním milevským panstvím přešla ves do držení Hodějovských z Hodějova. Po konfiskaci po Bílé Hoře patřil Sepekov k majetku premonstrátského Strahovského kláštera. První písemná zpráva o Sepekově je z roku 1243. Dřívější dominantou Sepekova byl gotický kostel sv. Mikuláše. Věhlas sepekovského kostela Panny Marie vysvěceného roku 1733 se rozšířil zveřejněním několika zázračných uzdravení. Jedno z nich se připomíná kapličkou Na Pokloništi. Kronika obce je psána od roku 1914, do této doby byla součástí farní kroniky. Škola zde byla zřízena roku 1684. Vyučovalo se v soukromých místnostech. Roku 1788 byla poblíž budovy fary postavená školní budova. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse. Pamětihodnosti: barokní kostel Panny Marie (1730 - 1733), ambity okolo kostela Panny Marie z roku (1760 – 1767), budova fary z roku 1736, zbytky gotického kostela sv. Mikuláše, hostinec Na zastávce, kde počátkem 20. století obsluhovala siamská dvojčata - sestry Blažkovy, železniční kamenné mosty z roku 1888 na trati Tábor – Ražice, mohylníky v lese Chlumu, v lese Osičany a při rybníku Chobot. Jihovýchodně od obce se nachází přírodní památka Smutný chránící meandrující tok Smutného potoka s břehovými porosty. Významní rodáci: Záviš z Falkenštejna (asi 1250 – 24. srpna 1290, Hluboká nad Vltavou) byl český šlechtic z mocného jihočeského rodu Vítkovců, Mistr Petr ze Sepekova (Petrus de Sepekov, učitel na vysokém učení pražském v Praze v letech 1410 – 1434), akademický sochař Břetislav Benda (1897-1983 žák profesorů J.V.Myslbeka a J.Štursy, rodák z Líšnice), Miloslav Vlk (narozen v roce 1932 v Líšnici) arcibiskup pražský, metropolita a primas český. Části obce: Sepekov, Líšnice, Zálší.