Šumava.cz

Akce Kameny byl krycí název provokační metody využívané StB proti československým občanům, kteří se po únoru 1948 snažili odejít bez vědomí komunistických úřadů do zahraničí. Konkrétně proti těm, kteří se chystali použít cestu pěšky přes státní hranici do americké okupační zóny Německa. Tehdejší StB se inspirovala u sovětské NKVD, jejíž agenti v poválečném Berlíně, převlečení do amerických uniforem zpovídali vojáky Rudé armády, kteří hodlali zběhnout a utéct ze stalinského pekla. Uprchlíci, ve víře, že jsou již v bezpečí západního sektoru se často rozpovídali o tom, jaké názory mají jejich spolubojovníci či rodina a dodali tak další materiál pro paranoidní sovětské represivní orgány a často rovnou pro kata. Před nímž samozřejmě ve většině případů sami skončili. Akce, jejíž název byl odvozeninou od slova pohraniční kameny, začínala podstavením tajných spolupracovníků či kádrových příslušníků StB v roli převaděčů přes hranici za úplatu zájemcům o odchod z Československa. Zájemci byly dovezeny do pohraničí přímo z Prahy ve vozidlech StB nebo byly v oblasti vyzvednuty na smluveném místě a dovedeny na falešnou státní hranici, která byla ale jen inscenována v bezpečné vzdálenosti od skutečné hranice. Přitom StB využívala noční tmy a neznalosti terénu převáděných osob. Pro účely akce Kameny byla využívána například lokalita v okolí Všerub u Domažlic. Zde u falešné hranice došlo buď k předstíranému dopadení skupiny pohraniční hlídkou SNB, při němž se podařilo převaděčům jako uniknout do zahraničí, nebo akce pokračovala složitým divadlem. Uprchlíci, kteří jako překročili státní hranici, byli zastaveni údajnou hlídkou německé pohraniční policie a dovedeni do falešné úřadovny polního důstojníka americké vojenské kontrarozvědky (CIC). Obsazena byla pracovníky StB v amerických uniformách, vyzdobena byla americkými vlajkami, na zdi visely portréty presidentů, z rádia se linul černošský jazz a nic netušícím emigrantům byly nabízeny americké cigarety a čokoláda. Zde byli v aranžovaném prostředí údajné americké kanceláře podrobeni zpravodajskému výslechu, při němž vypověděli o své činnosti proti režimu, o spolupracovnících při této činnosti žijících dosud v ČSR, někdy i napsali pro tyto osoby dopisy doporučující doručitele a předali případné zbraně. Po výslechu na úřadovně CIC uprchlíci odcházeli do tábora, přitom ovšem zabloudili na území ČSR nebo byli na německém území přepadeni hlídkou SNB, byli zatčeni a uneseni do ČSR. Nebylo výjimkou, že bylo emigrantovi oznámeno, že se mu azyl neuděluje, nebo že je uveden na seznamu agentů komunistického Československa a pod pohrůžkou zastřelení byl předán pracovníkům StB. Poté byli uprchlíci vyšetřováni StB s využitím informací, které o sobě sami dobrovolně vypověděli na úřadovně CIC a odsuzováni k vysokým trestům vězení. Informace získané při akci pak StB dále využívala proti lidem dosud žíjícím v Československu. Příslušníci StB i jejich tajní spolupracovníci se při akcích Kameny obohacovali okrádáním zatčených, někdy na vlastní pěst organizovali i soukromé podniky tohto druhu, přičemž docházelo i k vraždám uprchlíků ze zištných důvodů. Podle dosavadních poznatků prováděly akce Kameny oblastní úřadovny StB v Karlových Varech, Plzni a Českých Budějovicích a 3. (výpadové) oddělení IV. sektoru skupiny BAa MV (velitelství StB) a snad řada dalších součástí StB. V roli amerického důstojníka často vystupoval schopný agent IV. sektoru Amon Tomašoff. StB při inscenování akcí vycházela z existence skutečných služeben CIC. Osoba asi nejpovolanější, proslulý estébák Miroslav Pich-Tůma, v roce 1956 uvedl, že akci vymyslel krátce po Únoru 1948 velitel oblastní úřadovny StB v Plzni JUDr. Josef Stehlík. Není známo, kolik přesně obětí má na svědomí akce Kameny. Dá se ale předpokládat, že se číslo bude pohybovat vysoko v řádu stovek. O mnohých z obětí se pravděpodobně nikdy nedozvíme. Přesto ovšem se pár jmen dochovalo. Vůbec první obětí byl továrník Jan Prošvic. Během převratu přišel o továrnu, získal od veřejnosti nálepku vykořisťovatele a kolaboranta, byl zatčen a uvězněn státní bezpečností, ztýrán a bez jakéhokoliv vysvětlení propuštěn. Podlehl opakovanému naléhání provokatéra státní bezpečnosti a skončil i se ženou a dětmi u Všerub. Byl odsouzen k nuceným pracem, odkud se mu povedlo utéct do Anglie. Jeho rodinu nechali bolševici živořit bez prostředků. Veškerý majetek rodiny byl estébáky rozkraden a dům si v roce 1949 pro sebe koupil Antonín Zápotocký. Josef Hnátek, bývalý navigátor 311 bombardovací perutě RAF přistoupil na nabídku provokatéra StB a se svým bratrem a dalšími přáteli se ocitli na falešné strážnici u Všerub. Po výslechu byli označeni za nespolehlivé a vráceni zpět do Československa. Josef Hnátek si od soudu odnesl trest smrti, který mu po odvolání změnili na 15 let. Karel Janoušek, Air Marshal RAF, nejvyšší československý československý důstojník ve Velké Británii. Krátce po únorovém převratu i on skončil v rukách provokatérů s příslibem přechodu na západ. Nejprve dostal 18 let kriminálu, v roce 1950 mu byl kvůli smyšlenému obvinění trest zvýšen na doživotí. Odseděl si nakonec 12 let. Ironií osudu je, že se akce Kameny zasáhla i do vysokých stranických kruhů. Její obětí se stal Vlado Clementis, bývalý komunistický ministr zahraničí. Smyšlené protistátní spiknutí a pokus o útěk za hranice mu vynesly oprátku. Ne vždy se podařilo falešným američanům své oběti přesvědčit. Oldřich Maláč se svou ženou též skončili u Všerub. Všiml si, že vojáci okolo něj nemluví dobrou angličtinou, došlo mu i pár nedostatků ve vybavení strážnice, jako například že psací stroj je československé výroby a s přesvědčením, že jde o provokatéry odmítl spolupracovat a odpovídat na otázky. I přes to všechno ho ale čekalo 15 let nucených prací. Oběti do této zrůdnosti lákali Josef Janoušek a Milena Marková. Snad nikoho nepřekvapí, že Milenu Markovou získala komunistická bezpečnost vydíráním poté, co vyšla najevo její udavačská minulost z dob protektorátu. V roce 1949 už přestala být StB užitečná, byla zatčena a ve vazbě spáchala sebevraždu. Za představitele CIC se často vydával Amon Tomasoff, kterého v roce 1944 získala NKVD jako svého špiona. Pracoval jako námořník na lodích plujících do Murmanska. Zemřel v roce 1953 na následky zhoubného nádoru na mozku. Tomasoffův nadřízený Emil Orovan se v pozdějších letech stal recepčním v hotelu Alcron, kde i nadále provozoval výzvědnou činnost pro StB. V roce 1969 dostal i s rodinou víza do Izraele, kde se jeho stopy ztratily. Vzhledem k jeho minulosti u StB nemusí být spekulace o spionážní kariéře tak úplně vzdáleny pravdě. Ještě v roce 2010 byl na živu Evžen Abrahamovič, jeden z hlavních realizátorů celé akce Kameny. Spokojeného důchodu se dožil jako ředitel obchodního domu. Býval prý často vidět ve společnosti Karla Köchera, usvědčeného špiona sovětské KGB. Výskyt amerických uniforem u Všerub neunikl již v létě 1948 pozornosti USA. Zaslaly dokonce protestní nótu, ve které protestují proti využívání armádních uniforem a označení. S tím, že nechtějí jakkoliv zasahovat do metod, jaké Československo využívá k ochraně hranice. Československá odpověď samozřejmě popřela existenci něčeho takového, vyšetřování prý žádné stopy nenašlo a prý je americká strana paranoidní. Až ve chvíli, kdy několik z představitelů akce Kameny emigrovalo, a o celé akci začala informovat Svobodná Evropa, byla celá akce zrušena. Akce Kámen byla jednou z nejproradnějších provokací, jakou kdy StB podnikla. Lidé, kteří uvízli v její pasti, ublížili nejen sobě ale nechtěně i mnoha svým blízkým. Příslušníci StB i jejich tajní spolupracovníci se při akcích obohacovali okrádáním zatčených, přičemž docházelo v případě neočekávaného průběhu akce i k vraždám. Za operaci Kámen nebyl dosud nikdo potrestán.