Šumava.cz

K nouzovému přistání amerického letounu B-17G Flying Fortress s/n 42-97739 v katastru obce Dolní Dvořiště došlo dne 9. prosince 1944 na který naplánoval operační štáb 15. letecké armády ofenzivní misi proti strategickým cílům nacházejícím se na území okupovaného Československa a na území nacistického Německa a Rakouska. Vedením mohutného seskupení leteckých sil bylo pověřeno 5. bombardovací křídlo se svými šesti skupinami, které mělo zaútočit na moderní rafinerii Sudetenländische Treibstoffwerke AG, ležící nedaleko severočeského Mostu (pozdější Chemopetrol Litvínov v Záluží u Mostu). V ranních hodinách vzlétlo z jihoitalských základen 216 bombardérů B-17G Flying Fortress. Mezi nimi i posádka amerického letounu B-17G Flying Fortress s/n 42-97739 z letecké základny 2. bombardovací skupiny 15. letecké armády USASF z jihoitalské Amandoly. V oblasti města Sansego se seskupilo do přeletových formací a letem přes Jaderské moře, území bývalé Jugoslávie a Rakouska se dostalo k výchozímu bodu a tím byla obec Hroznětín v západních Čechách. Zde se jednotlivé formace přeskupily a postupně nalétávaly na cíl. Ten však nebyl vlivem počasí spolehlivě nalezen a proto bylo rozhodnuto bombardovat náhradní cíl, kterým byly letecké závody a seřaďovací nádraží v bavorském Regensburgu. Součástí 5. bombardovacího křídla byla i 2. bombardovací skupina o počtu 36 letounů, která letěla ve druhé vlně na druhé pozici. Tuto skupinu vedl velitel, plukovník Coulen, letící v čele devíti letounů 96. perutě. Deset letounů 49. perutě vedl poručík Rigby, který se však pro mechanické potíže musel předčasně vrátit a jeho místo zaujal poručík Buhler. Dalších deset bombardérů 429. perutě vedl poručík Falkenstern a svaz skupiny uzavíralo osm letounů 20. perutě vedené poručíkem Warrenem v letounu B-17G Flying Fortress seriového čísla 42-97739. Na palubě stroje, který byl vyroben v licenci ve třicátém výrobním bloku u letecké firmy Lockheed Vega Aircraft Corporation v kalifornském městě Burbank byli letci: pilot l/Lt. Woodruf J. Warren (z Hyattsville / Michigan a tato mise pro něho byla předposlední, po posledním 50. letu se měl vrátit zpět do USA ke své rodině), druhý pilot l/Lt. Donald 1. Hart (z Belmontu / Massachussets), navigátor l/Lt. Burke W. Jay (Palmyra / New Jersey), bombometčík 2/Lt. Wiliam Jolly (Houghton / Michigan), operátor palubního radaru 2/Lt. George D. Mayett (Dunkirk / New York), palubní mechanik a střelec T/Sgt. Frank Pinto (Texas), radista a střelec T/Sgt. Warren Anderson (Florida), obsluha bočních kulometů S/Sgt. Josepf A. Cox a S/Sgt. Ralph E. Henry (oba z Alabamy), střelec zadní střelecké věže S/Sgt. Benjamin J. Sheppard (z Bridgetonu / New Jersey). Letec B. J. Sheppard a štábní seržant R. E. Henry letěli svoji poslední padesátou misi, po které se měli vrátit zpět do Spojených států ke svým rodinám. Po neúspěšném pokusu o nalezení rafinerie u Mostu se 2. bombardovací skupina přesunula nad bavorský Regensburg. Pouze sedmnácti letounům skupiny se podařilo identifikovat cíl a svrhnout pumový náklad - zbývající letouny stále hledali náhradní cíl. Při hledání cíle byl jeden ze čtyř motorů letounu pilotovaného poručíkem Woodrufem Warrenem zasažen střelou protiletadlového dělostřelectva. Letoun se vzdálil od formace a se ztrátou výšky začal zaostávat. V oblasti Českého lesa pilot l/Lt. Warren nahlásil sousednímu letadlu, že jeho stroj je vážně poškozen, že má vyřazen motor a poškozený olejový systém. Posledním sdělením byla obava, že s letadlem přes Alpy nepřeletí. To byl poslední kontakt s letadlem B-17 č. 739, který měl poručík Upsher ze sousedního stroje. Bombardéru se nepodařilo udržet výšku, a proto dal velitel posádce pokyn „Let's get out of this damned ship“ (opusťte palubu před ztroskotáním). Po soustředění většiny členů posádky u bombové šachty jako první vyskočil navigátor Burke W. Jay, který nejvíc trpěl nedostatkem kyslíku. Po něm následoval Ralph Henry a vzápětí i Warren Anderson, Benjamin Sheppard a bombometčík William Jolly. Poškozený stroj se dostal pod kritickou výšku pro seskok padákem a pilotovi nezbylo než nouzově přistát se zataženým podvozkem. Pilot zahlédl zalesněný kopec Bušteler-Tobau u Wullowitz, pak letadlo přeskočilo cestu se stromovou alejí a poté zahlédl zasněženou louku Letoun se zbývajícími členy posádky dosedl na pole v severním výběžku Šibeničního vrchu (Galgenberg) u Dolního Dvořiště. Z vraku letadla vyšli všichni zbylí z posádky Frank Pinto, George Mayott, Joseph Cox, druhý pilot Donald Hart a pilot Woodruff Warren. Po silnici z Horního Dvořiště do Dolního Dvořiště přijížděl náklaďák Josefa Pusche. Pusch zastavil a spolu s ostatními lidmi, mezi nimiž byli sedláci ale také němečtí vojáci, se vydal k letounu. Všech pět zbývajících Američanů sedělo na pravém křídle letadla a rozdávali cigarety a jídlo… Krátce nato dostalo okresní velitelství v Kaplici zprávu o čtyřmotorovém letadle v Dolním Dvořišti. Z Kaplice do Dolního Dvořiště vyjela dvě auta. V jednom seděl okresní velitel Franz Strasser a ve druhém velitel gestapa Walter Wolf (Němec z Bad Schandau - sloužící v Kaplici) a nadporučík policie z Kaplice Karl Lindemeyer. Kolona dorazila k letadlu a Němci provedli prohlídku letců i letadla a odebrali zbraně. Pak Lindemeyer poručil Josefu Puschovi, aby udělal místo na plošině svého náklaďáku pro transport Američanů. Pusch zaslechl rozhovor mezi Strasserem a Lindemeyerem: „Ty letce nám poslalo samo nebe a my mu je vrátíme!“ Američané museli nastoupit na plošinu náklaďáku a Pusch dostal rozkaz od Lindemeyera, že na znamení musí zastavit. Kolona vozidel se rozjela směr Kaplice. Když dojeli k obci Nažidla, odbočili z hlavní cesty. Asi 100 m východně poblíž hostince paní Neuwirtové a Lauseckerova dvora vedla cesta mírně do kopce. Na konci stoupání dostal Pusch znamení k zastavení. Hned po zastavení zavelel Lindemayer „Všichni vystoupit!“. Dávky samopalů připravily o život pět Američanů - Woodruff J. Warren z Marylandu, Donald L. Hart z Massachussets, Frank Pinto jr. z Texasu, George D. Mayett z New Yorku, Josepf Cox z Alabamy. Karl Lindemeyer zastřelil tři a Franz Strasser dva Američany a strhli z Američanů šaty, boty a všechny cenné předměty. Mrtvoly ponechaly jen ve spodním prádle, Puschovi přikázali, aby je zaházel sněhem. Dne 10. prosince 1944 byli všichni Američané na místě popravy pohřbeni. Rok nato, v červnu, červenci a listopadu 1945, byla těla pěti Američanů i tělo jejich kamaráda Williama Jollyho exhumována a převezena na vojenský hroitov pro padlé americké vojáky ve Francii. Karl Lindemeyer spáchal 8. května 1945 sebevraždu a dne 10. května byl pohřben do hrobu č. VIII/14. V létě 1945 navštívil vysoký americký důstojník Městský úřad v Kaplici ve věci sebevraždy Lindemeyera. Franz Strasser byl v červnu 1945 zatčen Američany ve Frymburku a převezen jako válečný zločinec do Dachau, kde byl odsouzen k trestu smrti. Jako hlavní svědek v procesu byl Josef Pusch. Franz Strasser byl v prosinci popraven. Starosta obce Tichá Josef Witzany a vrah Wiliama Jollyho, byl po válce intenzivně hledán americkými, rakouskými a československými úřady, ale nebyl nikdy objeven. Na paměť amerických letců popravených byla v roce 2004 na zdi kostela na Svatém Kameni odhalena pamětní deska. Bombometčík Wiliam Jolly (Houghton / Michigan) přistál do sněhu u osady Tichá (jižně od Kaplice) směrem na Svatý Kámen. Odepínal si padák a přicházela k němu skupinu osob, kterou vedl starosta obce Tichá, fanatický nacista Josef Witzany. S připravenou střelnou zbraní šel k Američanovi, Jolly zvedl ruce nad hlavu a starosta jej přesto střelil do prsou. Benjamin Sheppard dopadl nedaleko osady Štědrkov a vydal se sněhem do Štědrkova. Štědrkov byla osada, která se sestávala ze tří selských domů - Jodl, Qatember a Hansbauer. Benjamin Sheppard zaklepal u Hansbauerů. Benjamin Sheppard byl převezen od štědrkovského sedláka do kasáren v Kaplici. Za tři dny nato byl B. Sheppard transportován do Welsu. Při průjezdu Dolním Dvořištěm mu dozorci umožnili prohlédnout si perfektní přistání jeho letadla. Benjamin Sheppard a jeho tři kamarádi, kteří opustili letadlo před ním, se po válce - za necelých pět měsíců - šťastně vrátili do své vlasti.