Šumavský rozcestník: Písek

Písek

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: písecko
GPS: 49°18'32.183"N, 14°8'51.599"E

popis

Písek je jihočeské historické město (dříve krajské, sídelní město Prácheňského kraje, později okresní) na řece Otavě, založené roku 1243. V Písku můžete vidět nejstarší dochovaný český most ze 13. století, hrad, kostel Narození Panny Marie (dominanta města) a částečně zachované hradby. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Písku je historicky znám jak město studentů. Osídlená písecké kotliny pochází ze starší doby kamenné, pozdějšího osídlení místa bylo Kelty (na poli mezi Hradištěm a Putimí byly nalezeny dvě mohyly s keltským pokladem). Důvodem založení Písku bylo nerostné bohatství v podobě zlatonosného písku v řece Otavě - již od konce 12. století stála rýžovnická vesnice na pravém břehu řeky. Ta se jmenovala Na Písku. Později se z osady stala trhová ves s kostelem sv. Václava. Písecká těžba zlata skončila v 16. století. Budování města začalo za Přemysla Otakara II., který ve městě často přebýval a který okolo roku 1254 založil hrazené královské město s královskou mincovnou. Město tvořilo zázemí pro těžbu zlata a ochraňovalo Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala Otavu. Proto kamenný most a symboly královské moci - veškeré hlavní budovy jako městský hrad, kamenný most, farní kostel, dominikánský klášter, rychta byly postaveny společně s opevněním během velmi krátké doby a sám král ve městě vícekrát pobýval. Když král založil na pravém břehu řeky Nový Písek, Starý Písek si výslovně nepřál být s Novým spojován a král obyvatelům Starého Písku garantoval samostatnost. Nový Písek ve 13. století převzal roli sídla Prácheňského kraje, kterou do té doby plnil hrad Prácheň. Starý a Nový Písek splynuly až po staletích. V roce 1327 propůjčil městu Jan Lucemburský městská práva Starého Města pražského. V Písku krátce pobýval jak Jan Lucemburský, tak i Karel IV., který potvrdil Nový Písek jako hlavní město Prácheňského kraje. Král Václav IV. do města často zajížděl a byl posledním panovníkem, který sídlíval na zdejším hradě. V letech husitských válek hrál Písek významnou roli a stál již od počátku na straně reformního hnutí. Písečtí se jako jedni z prvních hlásili k reformátorskému hnutí. Během husitství byl ve městě častým hostem Jan Žižka. V následujícím období došlo k nebývalému rozkvětu města, který umožnil městu v roce 1509 koupit královský hrad v Písku a královské panství. Písecký majetek a vliv sahal od Mirotic až k Protivínu. Roku 1532 zachvátilo město veliký požár, který poničil velkou část města. Po pražské defenestraci roku 1618 se Písek přidal na stranu stavů. To mělo za následek vypálení píseckých předměstí a okolních vesnic císařskými oddíly v březnu 1619. V průběhu třicetileté války bylo město několikrát obléháno, ostřelováno a nakonec vydrancováno postupně generálem Buquoyem, Mansfeldem a rok nato Maxmiliánem Bavorským. Během každého dobytí bylo město vypáleno a obyvatelstvo téměř vyvražděno… Roku 1623 byl dosazen jako správce města císařský generál Martin de Huerta, lidově přezdívaný Poberta, který pomocí násilí začal obyvatele Písku obracet na katolickou víru a s následkem ožebračení města. Rok po správcově smrti bylo město opětovně ustanoveno jako krajské město a roku 1641 mu byly navráceny některé královské výsady, ovšem s výslovným dodatkem, že je může využívat jen katolická část města. Počátkem 18. století došlo k finančním problémům města a k řádění moru v okolí. Koncem 19. století prošel Písek průmyslovým rozvojem, byla zde založena průmyslová výroba fezů, papírna, tabáková továrna a v okolí města se stavěly komunikace. Roku 1875 byl Písek spojen železnicí s Prahou. Roku 1884 bylo založeno městské muzeum a v roce 1887 zavedl Písek jako třetí město v Čechách elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka. Následujícího roku byla uvedena do provozu městská vodní elektrárna.