Šumava.cz

Zámek Manětín s parkem je nazýván Barokní perlou západních Čech a jedná se o někdejší sídlo hraběcí rodiny Lažanských. Celé malebné městečko Manětín je zdobené postavami barokních světců, které vytvořili vynikající umělci poloviny 18. století - Štěpán Borovec, jeho žák Josef Herscher a to díky jejich tvůrčí práci a podpoře, které se jim dostalo ze strany objednavatelů a donátorů - uměnímilovné hraběcí rodiny Lažanských. Na místě zámku stávala středověká tvrz, zhruba na dnešním severozápadním nároží objektu. Hrobčičtí, kteří manětínské panství získali od Švamberků v roce 1560, na rozdíl od předchozích vlastníků v Manětíně i sídlili. Díky tomu se město stalo centrem samostatného panství. Za Jeronýma ml. Hrobčického z Hrobčic (+1604), krátce před rokem 1600, byla tvrz rozšířena a přestavěna na zámek. Panské sídlo již tehdy zabíralo velkou část půdorysné plochy dnešního zámeckého areálu včetně parku. Po neklidném období třicetileté války došlo po roce 1670 za Karla Maxmiliána Lažanského (1658-1695) ke stavebním úpravám, které asi první setřely ráz renesanční stavby. Částečně je datuje letopočet 1678 na portálu vedoucím do hospodářského dvora. K vrcholně barokní přestavbě došlo za Václava Josefa Lažanského a jeho ženy Marie Gabriely po velkém požáru v roce 1712, který 22. září zachvátil celý střed města. Architektem přestavby zámku, kostela i urbanistickou koncepci náměstí se stal Tomáš Hafenecker (1669-1730) - uznávaný odborník, pozdější císařský stavitel, vypracoval projekt manětínského zámku v letech 1712-1715 a jako dohlížející architekt vedl stavbu téměř do konce, až do roku 1730, kdy zemřel. Realizaci prováděl Jan Jiří Hess (polír z tyrolského Reuttu), který do Manětína přišel se skupinou zedníků na počátku druhého desetiletí 18. století. Zámek byl oproti dosavadnímu stavu výrazně rozšířen. Byla vystavěna dlouhá podélná patrová budova půdorysu písmene L s přilehlým hospodářským dvorem, tvořící celou jižní stranu náměstí. Protáhlé průčelí má 33 okenních os a je členěno třemi vstupními portály. Na západní straně je zámek spojen krytou chodbou s oratoří kostela sv. Jana Křtitele. Charakter náměstí se barokní přestavbou zcela změnil. Dosavadní svah byl uměle vyrovnán trojicí vysokých teras, ozdobených kašnami, galerií barokních soch, sousoší a váz. Výstavba v následujících stoletích vedla k rozvinutí města podél hlavní ulice na obě strany, centrum však zůstalo bez podstatných změn. Budova zámku je spojena krytou chodbou s děkanským kostelem svatého Jana Křtitele. Zámek byl po roce 1945 zkonfiskován a přidělen do správy Státním statkům a lesům. Po té se stal sídlem ředitelství lesního závodu, byly zde i byty jeho zaměstnanců. V roce 1959 byly zámecký sál a místnost, kde původně bývala knihovna, opět zpřístupněny veřejnosti, neboť zde byla z iniciativy Kruhu přátel Manětínska otevřena expozice místního muzea. V roce 1962 se do Manětína vrátila část konfiskovaného zámeckého mobiliáře. Vlastivědné muzeum se koncem 70. let stalo součástí okresního muzea v Mariánské Týnici, jeho expozice se postupně doplňovala a rozšiřovala. V roce 1988 převzalo pod svou správu okresní muzeum i budovu zámku a zahájilo její obnovu. Od 1. ledna 2002 byl manětínský zámek s areálem parku prohlášen Národní kulturní památkou. Samotná prohlídka vás provede zámkem, kde můžete spatřit pokoje, salonky, haly, jídelnu a knihovnu tak jak se vyvíjeli od 13. století do dnes. K zámku patří rozsáhlý park a zahrada s oválným jezírkem. Na zámku můžete také navštívit různé výstavy a kulturní akce. V současné době je v péči plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu.