Šumava.cz

Barokní zámek Lnáře leží uprostřed malebné krajiny plné rybníků a má jedinečnou freskovou výzdobu. Nejstarší rybníky jsou v okolí jsou již z dob Karla IV. a na jejich rozšíření se údajně podílel i Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Zámek byl postaven v 17. století vedle starší gotické tvrze. Stavbu zámku zahájil Aleš Vratislav hrabě z Mitrovic v roce 1666 a dokončil ji Tomáš Zacheus, syn hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic v roce 1685. Na zámku se vystřídala řada majitelů, z nichž většina se podílela na jeho zvelebení. Díky nim lze na zámku shlédnout unikátní soubor nástěnných maleb s výjevy z antické mytologie. V bohatě zdobené kapli můžete shlédnout fresky s výjevy z bible. Štuková výzdoba tvoří s freskami harmonický celek nebývalé krásy. Zámek Lnáře leží na hlavní silnici z Plzně do Českých Budějovic, tedy i na někdejší demarkační čáře. Ve Lnářích se setkaly v květnu 1945 čtyři armády: americká, sovětská, armáda generála Vlasova a poražený německý Wehrmacht. Na zámku byli ubytováni američtí vojáci a přespal zde i generál Vlasov. Rozsáhlá rekonstrukce byla ukončena Českou vládou v roce 1985. V roce 1993 byl zámek Lnáře v restituci vrácen potomkům posledního majitele JUDr. Jindřicha Anastáze Vaníčka, a v roce 1999, tedy 333 let od jeho založení, byl poprvé zpřístupněn veřejnosti. Na zámku se kromě prohlídek konají svatební obřady, koncerty a jiné společenské akce. Na Zámku Lnáře lze, jako málokde, shlédnout unikátní soubor nástěnných maleb od Giacoma Tencally s výjevy z antické mytologie. Dále pak zajímavosti: V bohatě zdobené kapli pak fresky s výjevy z Bible od Johanna Franze Hoffmanna a v zámecké zahradě 11 soch antických bohů od Ignáce Michaela Platzera. Štuková výzdoba tvoří spolu s freskami a sochami harmonický celek nebývalé krásy. Unikátem je velký sál, jehož nástropní freska zobrazuje celé antické božstvo. Epizody zobrazené na freskách a štukách, které na sebe navazují. Středověký hodinový stroj. Fotodokumentaci v salonku Flora život na zámku ve 20. a 30. letech 20. století, kdy sloužil jako sídlo rodin tehdejších majitelů. Zachyceno je i jeho zchátrání v 50. a 60. letech, kdy sloužil státním statkům, a jak vypadaly jeho interiery, když z něj po rekonstrukci vytvořila česká vláda své rekreační a zasedací sídlo. Fresky byly zrestaurovány v devadesátých letech 20. století a sochy po povodni v roce 2002. Nástropní freska antického božstva byla opětovně restaurována v průběhu listopadu 2008 - května 2009. Rozsáhlá rekonstrukce byla ukončena českou vládou v roce 1985. Prvními majiteli lnářského panství byli vladykové později rytíři ze Lnář, kteří měli ve znaku zlatý klíč na modrém poli. Tento klíč zde byl údajně kdysi vyorán, přičemž se oráči zjevil obraz sv. Maří. Nejstarší písemná zmínka je z roku 1313 v níž se hovoří o Oldřichu ze Lnář, který doprovázel krále Jana Lucemburského při jeho výpravě do Vlach. Rytíři ze Lnář byli rodem bohatým a uznávaným, neboť uposlechli výzvy krále Karla IV. a zakládali rybníky, což se jim vyplatilo. Posledním lnářským rytířem byl Vilém ze Lnář. Po přeslici přechází majetek lnářský na Zmrzlíky ze Svojšína (1406 - 1564). Jednání Zmrzlíků nám v mnohém může připomínat současnost. Druhý z nich - Petr Zmrzlík ze Svojšína, pán na Lnářích a Kašperku - byl příznivcem husitského hnutí, a proto byla lnářská tvrz husitských výbojů ušetřena. Týž bojoval ještě r. 1427 v husitském vojsku se svým bratrem Janem u Plzně, ale stav se pánem na Lnářích, odvrátil se od Táboritů; neboť jejich komunistické zásady nedaly srovnati s velkým jeho majetkem. Proto v bitvě u Lipan roku 1434 již bojoval na straně panské jednoty. Poslední ze Zmrzlíků - Václav - byl evangelík a proto mu hrozila konfiskace majetku ze strany císaře Ferdinanda I. Aby jí předešel, zadlužil svůj majetek, prodal jej 25.4.1564 Zdeňkovi ze Šternberka a na Blatné za 20000 kop grošů českých (45000 kop míšeňských) a s takto utrženými penězi uprchl do Němec, kde zemřel. Za Zdeňka ze Šternberka bylo lnářské panství silně zadlužené. Zdeňkovi synové proto postupují lnářské panství svému švagru - Volfu Novohradskému z Kolovrat - který se hlásil o svou pohledávku 15000 kop grošů vůči tchánovi. Do rukou šternberských se Lnáře vracejí 15.9.1617, kdy Wolfův syn Zdeněk prodává Lnáře za 100 000 kop míšeňských Adamovi ze Šternberka a na Bechyni. Adam byl katolík, ale snášenlivý k jinověrcům, a proto byl ušetřen pražské defenestrace. Po Bitvě na Bílé Hoře byl Ferdinandem II. dosazen v úřad purkrabský. Jeho syn Jaroslav Wolf byl zákeřně zavražděn svým komorníkem Matějem Šollem z Kasejovic. Šolle utekl, byl však dopaden poblíž Drážďan, svázaný přiveden do Prahy, odsouzen, a kolem lámán. Říká se, že od vraždy po popravu uplynulo pouhých 14 dní. Dcera Jaroslava Wolfa - Eva Johanna - prodala 24.1.1660 Lnáře za 79000 rýnských zlatých Aleši, svobodnému pánu Vratislavu z Mitrovic. Na svobdného pána Volfa Novohradskho z Kolovrat přešlo lnářské panství po přeslici v roce 1577. Volf Novohradský z Kolovrat byl poručníkem Petra Voka z Rožmberka, který Lnáře 8.9.1608 navštívil. Na Lnářích tehdá došlo k stmelení české stavovské obce před vydáním Majestátu o náboženské svobodě císařem Rudolfem II. Volf Novohradský dobře věděl, komu vděčí Rožmberkové za úspěchy svého rybnikářství. Pozval proto do Lnář stavitele rožmberských rybníků, regenta rožmberského panství, Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Díky dobrému Volfovu hospodaření bylo lnářské panství rozšířeno o několik sousedních obcí. V roce 1597 dokončil přestavbu staré tvrze v renesanční zámeček, jehož vchod ozdobil dvěma erby: svým a po manželce šternberským. Před svou smrtí, která přišla dne 18.1.1609, zastával funkci nejvyššího komorníka Království českého. Dědic - nejstarší syn Zdeněk – prodává "Dědictví své zpurné a nezávadné" dne 15.9.1617 za 100000 kop míšeňských svému strýci Adamu ze Šternberka a na Bechyni.