Šumava.cz

Původně gotický hrad postavený v 2.polovině 13. stol. pány ze Stráže. Roku 1570 vyhořel po zásahu bleskem. Po roce 1715 byl přestavěn na barokní zámek, jehož podoba se od té doby výrazně neměnila. Hrad patřil rodu Vítkovců. Z původního hradu se dochovala okrouhlá věž z břitem obráceným k  jihozápadu, jež stávala samostatně v čele původního hradu. Severně od věže stával hradní palác, za věží byl  vnitřní dvůr dosud uzavřený na východní straně hradební zdí. Historie zámku se začíná psát od roku 1700 po přechodu majetku do držení pánů ze Šternberka  (Adolf Vratislav ze Šternberka a jeho následníci). Bývalý rytířský hrad povstal z trosek a začal se měnit v panské sídlo - na zámek. Byla snížena věž, která dostala jinou kopuli, místnosti byly barokně upraveny, v 1. patře vznikla řada nových místností. Roku 1715 prodali Šternberkové Stráž Marii z Valdštejna. Autorem plánů přestavby byl architekt Pavel Ignác Bayer, který také barokně přestavěl zámek Hluboká nad Vltavou. Přestavba zámku  byla dokončena roku 1735. Roku 1752 kupuje nově upravené sídlo Prosper Berchtold z Uherčic. Roku 1796 kupuje strážské panství Josef rytíř z Lilienbornu. Po roce 1800 bylo zrušeno opevnění, zbylé ze starého hradu. Materiálem byly zasypány hradní příkopy. Zámek se zaskvěl v novém lesku za držení rodu Leonhardiů (1811 - 1908). Rod zde trvale sídlil, nechal zámek nákladně vybavit, byly zde umístěny cenné obrazy, sbírky porcelánu, cínu, skla a sbírky různých přírodnin. Z rodu strážských Leonhardiů vynikli - profesor na Karlově universitě Heřman Petr (1809 - 1875) a zejména poslední mužský potomek této větve rodu, baron Adolf Franz Leonhardi (1856 - 1908). Byl veřejně činný - byl starostou Jindřichova Hradce a  poslancem říšského sněmu ve Vídni. Nezvládl však péči o strážské hospodářství, které zcela upadlo a nemocný baron zemřel v naprosté chudobě. Stráž nad Nežárkou s panstvím zakoupila ve veřejné dražbě českobudějovická záložna, za 636.000 korun dne 24.března 1908. Naději na lepší časy roku 1910 vzbudil zájem nového majitele panství, hraběnky Marie Thun-Hohensteinové. Naděje se však nenaplnily a majetek se opět vrátil do držení českobudějovické záložny. Ta ho prodala 8.prosinec 1912 pražskému továrníku Václavu Součkovi. Souček po půl roce prodává nevýnosné a zadlužené panství statkáři Karlu Novákovi z Jindřichovic u Klatov. Následujícího roku 1914 došlo k podstatné změně, protože o strážský zámek se zajímá významná operní pěvkyně  Ema Destinnová. V době jejího newyorského a londýnského působení jezdí Ema Destinnová odpočívat na různá klidná místa do Čech (na zámeček Trnová u Prahy, Soutice, Domousnice...) a touží po klidném letním sídle. Při toulkách se svým otcem po Jižních Čechách v roce 1908,  se náhodou zastavila na zámku Stráž nad Nežárkou. Pohled z nádvoří dolů na řeku Nežárku ji okouzlil a o zámek projevila velký zájem. Rozhodnutí o koupi zámku padlo 10. ledna 1914. Zámek, velkostatek se všemi usedlostmi, pozemky i průmyslovými podniky a vesnicemi Plavskem a  Vydřím, kupuje Dinh Gilly (barytonista Metropolitní opery v New Yorku) za peníze Emy Destinnové. Ema Destinnová byla vlastníkem zámku ve Stráži od 8.března 1920 do své smrti v roce 1930. Po do dobu okupace byl zámek 6 let obsazen wehrmachtem. Po válce stát  zámek  znárodnil, dosavadní majitelé byli donuceni zámek opustit a vystěhovali se do Kanady, kde žijí dodnes. 20 let zámek užívá armáda - oddíly Pohraniční stráže a od roku 1963 do roku 1995 užíval zámek Ústav sociální péče. V roce 1965, kdy zámek užívala armáda, proběhly funkční úpravy zámku, tehdy došlo ke značné stavební devastaci historického objektu. Od roku 1995 do roku 2002 byl zámek prázdný, měl značně poškozenou střechu, pršelo do něj a značně zchátral. Zámek nakonec skončil jako ruina. Roku 2002 značně zdevastovaný zámek, zámecký park a lesopark zakoupila ve výběrovém řízení nová majitelka, zámek prodělal celkovou rekonstrukci a je přístupný veřejnosti. Zámek 6.května 2006 slavnostně otevřela pro veřejnost manželka prezidenta ČR paní Livie Klausová, hejtman Jihočeského kraje a současná majitelka zámku. Dnešní zámek je trojkřídlá jednopatrová budova. V barokním průčelí jsou zasazeny dva portály po obou stranách původní věže, jež tvoří osu západního průčelí. K severnímu křídlu vedlo barokní schodiště, které však bylo v 50. letech zbořeno. Protože tento objekt byl sídlem významné operní umělkyně Emy Destinnové, je zde největší a nejucelenější muzeum této umělkyně, které je procházkou celým jejím životem a dílem.