Šumava.cz

Buquoyská hrobka tvoří výraznou dominantu novohradského hřbitova. V 19. stol. nevznikaly na Novohradsku žádné církevní stavby kromě několika drobných vesnických kaplí. Naprostou výjimkou je výstavba Buquoyské hrobky na okraji hřbitova. Až do té doby hraběcí rodina užívala po celé generace jako místo posledního odpočinku hrobku z roku 1648 uprostřed presbytáře kostela sv. Petra a Pavla. Po vyčerpání kapacity této hrobky a vzhledem k zákazu pohřbívání uvnitř města bylo nutno zřídit nové rodové pohřebiště. Nová stavba hrobky byla vybudována v letech 1902 -1904 na východním konci hřbitova ve směru ke státní hranici v pseudogotickém slohu buquoyským stavitelem Karlem Bůžkem podle projektu pražského architekta  vládního rady Josefa Schulze. Hrobka je orientovaná stavba s pětibokým presbytářem, na jižní straně se šnekem do zvonice. Byla zbudována z režného cihelného zdiva, kamenná výzdoba je z pískovce, podezdívka a dříky sloupů ze žuly. V tympanonu portálu v přízemí byl umístěn kamenný reliéf s buquoyským znakem neseným párem gryfů a rodovým heslem: „DIEU ET MON ROI“ (Bůh a můj král). Vstup do zádušní kaple zdobí rozměrná pozlacená mozaika podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského. Panna Maria stojí na půlměsíci, obklopená zlatou září a korunována párem andělů. Matka nese na ruce Ježíška a oba drží růženec. Na portálu krypty je velký erb rodu. Hrobka má dvě části – kryptu v přízemí a kapli v patře. V hrobce je dodnes umístěno osm rakví s tělesnými pozůstatky Buquoyů (tři manželské páry) a jejich příbuzných, sourozenců z rodu Cappy. Další členové rodu Buquoyů zůstali uloženi v původní rodinné hrobce, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena v novohradském kostele v 17. století. Hrobku nechal vybudovat hrabě Karel Bonaventura Buquoy (jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře). Hlavní loď je čtvercová, překlenutá jedním polem hvězdové klenby s hruškovitě profilovanými žebry ukončenými na příporách. Boční lodě jsou sklenuty segmentově. Zdivo obvodových konstrukcí prolamuje šest oken s gotickými kružbami, zasklenými katedrálním sklem. V místě proniku střešních ploch hlavní a příčné lodě je osazena sanktusníková věžička se zvonicí. Předsíň, otevřená osově i na boční schodiště, je zaklenuta jedním polem křížové klenby. V presbytáři je pět nik, pod bočními loděmi další čtyři niky pro uložení rakví. Pod kaplí je pod úroveň terénu zapuštěna krypta, opakující v zásadě dispozici kaple. Tato netradičně řešená rodinná hrobka nemá podzemní krypty - ve spodní části je smuteční síň, nad ní kaple s oltářem, kde odpočívají ostatky členů rodiny v osmi rakvích. Stavba velmi připomíná schwarzenberskou hrobku v Třeboni, liší se však od ní především tím, že nemá podzemní krypty. Hrobka byla postavena pro 28 rakví, pochováno v ní však bylo jen 8 příslušníků rodu Buquoyů. Členové rodiny Buquoyů a Cappy pochovaní v hrobce: Constance hraběnka Cappy (12. 8. 1859 - 14. 11. 1933), Philipp hrabě Cappy (17. 10. 1860 - 19. 3. 1922), Henriette hraběnka Longueval–Buquoy, rozená hraběnka Cappy (19. 1. 1857 - 13. 4. 1929), Ferdinand hrabě Longueval–Buquoy (14. 10. 1856 - 27. 10. 1909), Georg Johann Heinrich hrabě Longueval–Buquoy (2. 8. 1814 - 2. 10. 1882), Therese Sophie hraběnka Longueval–Buquoy rozená princezna Öttingen–Wallerstein (6. 1. 1829 - 27. 4. 1897), Carl Bonaventura hrabě Longueval–Buquoy (24. 10. 1854 - 9 .8. 1911), Philippine hraběnka Longueval–Buquoy, rozená hraběnka Czernin von und zu Chudenitz (29. 11. 1858 - 6. 8. 1937). Poslední majitel velkostatku, Karl Georg Buquoy, se pohřbu do hrobky nedočkal, protože zemřel 17.května 1952 ve vězeňské nemocnici na Mírově. Za hrobkou je záhadný náhrobek Gabriely Thun-Hohenstein, rozené hraběnky Longueval-Buquoy a hraběte Josefa Thun-Hohensteina. Dnes hrobka slouží jako zádušní kaple a smuteční síň. Hrobka je v současné době ve správě Technických služeb města Nové Hrady a není pravidelně otevřena veřejnosti.