Šumava.cz

Ing. arch. Hanuš ZÁPAL (7.února 1885, Krašovice u Dolní Bělé - 28.listopadu 1964, Lednice u Kozojed - Kralovice) byl český architekt, který je považovaný za nejvýznamnější osobnost západočeské architektury 20.století. Vystudoval reálku v Rakovníku a poté architekturu na České technice v Praze u profesora Josefa Schulze, kterou dokončil v roce 1909. V letech 1908 až 1099 pracoval v kanceláři profesora Jana Kouly. Poté pracoval pro architekty Antonína Balšánka a Bedřicha Bendelmayera. V roce 1910 Hanuš Zápal začal pracovat pro město Plzeň, ve 20. letech se stal vrchním stavebním komisařem a následně technickým radou. V roce 1931 odešel do výslužby na vlastní žádost pro zdravotní potíže. Pochován je v Rakovníku. Nejvýraznější jsou jeho zásluhy o záchranu a obnovu Santiniho stavby poutního místa v Mariánské Týnici u Kralovic. V roce 1919 Hanuš Zápal uveřejnil v časopisu Plzeňsko článek Pomozte zachránit Mariánskou Tejnici, v roce 1921 studii Mariánská Tejnice u Kralovic. Podílel se významně na záchranných pracích této památky, od roku 1937 řídil její opravu. Pod jeho vedením byl mimo jiné obnoven západní ambit, krov i krytina nad probošstvím , provizorně přikryty věže a opraven presbytář kostela. Hanuš Zápal vedl záchranné práce až do roku 1952. Slavnostním výkopem dne 13.června  1934 byla zahájena stavba českobratrského kostela v Kralovicích podle projektu arch. Zápala, který byl vybrán ze tří návrhů. Dne 21.října 1934 byl kostel dokončen a slavnostně otevřen. Soubor budov ovládá hmota kostela s vysokým trojúhelným štítem a s přisazenou věží z režného červeného cihelného zdiva a měděným plechem krytou jehlanovou střechou zvonice. Na opačné straně je ke kostelu připojen nízký objekt fary. Tímto hmotovým řešením je soubor budov zdařile včleněn mezi okolní drobnější zástavbu. V posledních letech bylo plzeňským Památkovým ústavem několik staveb Hanuše Zápala navrženo na prohlášení nemovitými kulturními památkami. Budova bývalé Vyšší hospodářské školy a tzv. Mrakodrap v Plzni a českobratrský kostel v Kralovicích jsou již státem chráněnými památkami. V roce 1931 odešel do výslužby na vlastní žádost pro zdravotní potíže. Je pochován v Rakovníku. Dne 7.září 1996 byla Ing. arch. Hanuši Zápalovi, nejvýznamnější osobnosti západočeské architektury 20. století, v kostele Panny Marie v Mariánské Týnici u Kralovic slavnostně odhalena pamětní busta. Z jeho tvůrčí práce: Projekt Obchodní akademie na Masarykově nám. , vyprojektoval řadu školních budov nejen v Plzni, ale i v okolí, Plzeňské krematorium, zasloužil se o záchranu Mariánské Týnice, projekt souboru školních budov na dnešním Masarykově náměstí v Plzni (1910–11), později realizována Obchodní akademie (1913), reprezentační budova Měšťanského pivovaru (1917), rodinný dům Ladislava Lábka v Mánesově ulici, Plzeň (1922), Masarykova škola na Jiráskově náměstí, Plzeň (1923), divadelní skladiště v Kovářské ulici, Plzeň (1923), pomník šesti dětí zastřelených maďarskými vojáky 1918 na ústředním hřbitově, Plzeň (1923), dřevěná ozdravovna pro děti na břehu Šídlovského rybníka (1923), tzv. Kostincova turistická chata na Krkavci, Plzeň (1924), návrh adaptace budovy bývalého Panského mlýna v sadech 5. května, Plzeň (1921–25), soubor tří činžovních domů na Americké třídě, včetně tzv. Mrakodrapu, Plzeň (1924), Vyšší hospodářská škola na Karlovarské třídě, Plzeň (1924), budova filtrů systému Puech-Chabal v areálu plzeňské vodárny v Doudlevcích, Plzeň (1922–25), areál Benešovy školy na Doudlevecké třídě, Plzeň (1923–25), plzeňské krematorium (1924–26), pomník purkmistra Dr. Václava Petáka na ústředním hřbitově, Plzeň (1927), budova Masarykova léčebného a výchovného ústavu pro zmrzačené děti na Klatovské třídě, Plzeň (1925–29), sanatorium, Janov u Mirošova (1928–29), budova městských technických úřadů ve Škroupově ulici, ve spolupráci s F. Benešem, Plzeň (1929–30), budova Ústavu pro hluchoněmé děti na nároží náměstí Míru a ulice 17. listopadu, Plzeň (1931), stará pošta a škola, Železná Ruda (1931), areál Vzorného statku Vyšší hospodářské školy v Plzni nad Lochotínem (1932), budova Gymnázia Luďka Pika na Masarykově třídě, Plzeň (1930–32), budova Masarykovy obecné a měšťanské školy, Plasy (1933–34), českobratrský kostel, Kralovice (1934), školy v Bolevci, Kaznějově, Horní Bříze, Plané nade Mží, Železné Rudě, Domažlicích atd. Dále opravy památek jako  rotunda svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci (1922), kostelík U Ježíška v Plzni (1934), Mariánská Týnice v Mariánském Týnci u Kralovic (1937–1952).