Šumavský rozcestník: Wilhelm von Kralik-Meyrswalden

Wilhelm von Kralik-Meyrswalden

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
osobnosti
Wilhelm von Kralik-Meyrswalden

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: churáňo-zadovsko
GPS: 49°2'19.305"N, 13°38'44.366"E

popis

Wilhelm Kralik Ritter von Meyrswalden (17.prosince 1806, Nové Hutě - 9.května 1877, Vimperk) byl německo-český, rakouský výrobce skla a předek rodiny Kralik-Meyrswaldenů. Wilhelm Králík vyrůstal ve skromných poměrech. Jeho otec Wenzel Kralik (1769, Masákova Lhota - 24.května 1835, Nový Svět) byl tesař, hostinský a puškař. Jeho dědeček Georg Kralik (1738, Planá - 24.března 1813, Zdíkovec) byl tesař. Wilhelm se oženil s Annou Marií Pinhakovou (narozenou 25. února 1814 v obci Žofina Huť; zemřela 19. listopadu 1850 v Lenoře) 21. března 1831 ve Vimoerku. Anna Maria zemřela ve věku 36 let a porodila svému manželovi Wilhelmovi za 19 let manželství třináct dětí. Anna Maria Pinhak byla neteří Johanna Meyra (1775, Stříbrné Hutě - 17. ledna 1841), majitele sklárny, kmotra a sponzora Wilhelma Králíka, kterého jmenoval svým nástupcem. Protože Johann Meyr, který také financoval Wilhelmova studia na polytechnice ve Vídni, zůstal bezdětný, rozhodl se Wilhelmovi předat šlechtický titul „Meyrswalden“ na počest císaře Františka Josefa I. Není známo, proč ke jménu „Meyr“ přidal „walden“. Předpokládá se, že tím bylo vytvořeno spojení s jeho domovinou - Šumavou. Po převzetí skláren Meyr'schen se svým bratrancem Josefem Taschenkem úspěšně uplatnil své znalosti a obchodoval pod jménem Meyr's Nephews. Výrobky těchto českých skláren byly té nejvyšší kvality a dodnes jsou obchodovány jako vyhledávané sběratelské předměty pod „Králíkovým sklem“. Jedna z Králíkových skláren „Adolf“ u Winterbergu (Vimperk) byla považována za první „uměleckou sklárnu“ v Evropě. Tato sklárna byla pojmenována na počest Jana Adolfa II., knížete ze Schwarzenbergu, který vlastnil zde vlastnil rozsáhlé lesny. Jeho manželka, princezna Eleonore, také dala jméno městu Eleonorenhain (Lenora). Šest měsíců po smrti své manželky Anny Marie se oženil s Louise Lobmeyrovou (25. dubna 1832, Vídeň - 3. října 1905, Vídeň-Vorderbrühl). Toto manželství prohloubilo jeho vztahy s významným průmyslníkem Ludwigem Lobmeyrem ve Vídni, bratrem jeho ženy Louise a jedním z nejvýznamnějších sklářských odborníků své doby. Navzdory obavám své rodiny z věkového rozdílu řekla 19letá Louise 45letému vdovci ano. S ní zplodil dalších 5 dětí, včetně Richarda Králíka a Mathilde Králíkové. Wilhelm do konce svého života v roce 1877 zplodil celkem 18 dětí. S rodinnými vazbami na Lobmeyr mohl v Čechách rozšířit své sklárny, jejichž skleněné výrobky později dosáhly světového věhlasu a dodnes plní vitríny sklářských muzeí. Umělecké brýle Králík z tohoto období se nyní v internetových aukčních domech obchodují za špičkové ceny. Dcera Mathilde Kralik napsala o domě svých rodičů v roce 1910: „Svému otci a matce vděčím za svůj hudební smysl a lásku k hudbě. Můj otec byl vášnivý houslista, byť samouk, a pilně hrál kvarteto na Šumavě. Moje matka hrála dobře na klavír a už jako dívka inklinovala ke klasické hudbě. Beethovenovy houslově-klavírní sonáty jsem poprvé slyšel od rodičů a Haydnovy a Mozartovy zvuky mi byly nejprve zprostředkovány prostřednictvím kvartetů doma. Později jsme s nimi moji dva starší bratři a nakonec i já převzali house music, která se skládala z dua, tria a kvartu naší klasiky. “ „První hodiny klavíru jsem měl u své matky, pak u Eduarda Hauptmanna v Linci. Mé první pokusy o kompozici (poznámka, Mathilde bylo tehdy pouhých 15 let) povzbudil můj bratr Richard Kralik von Meyrswalden, který se o to živě zajímal.“ Jeho syn Heinrich Kralik von Meyrswalden zdědil sklárnu v Eleonorenhainu v Čechách a po smrti svého otce Wilhelma ji vedl pod jménem Wilhelm Kralik Sohn. Rodinná hrobka Králíků z Meyrswaldenu se nachází na hřbitově v Horní Vltavici. Krátce před svou smrtí byl Wilhelm Králík vyznamenán 11. dubna 1877 císařem Františkem Josefem I. Řádem železné koruny III. třídy jako uznání jeho průmyslové a humanitární práce a povýšen do dědičného rytířského stavu. Od té doby směl on a jeho legitimní potomci používat titul „rytíř z Meyrswaldenu“ a dostali také erb. V erbu je uprostřed dvouocasý český lev, který v pravé tlapě a nad dvěma průmyslovými hřebenovými koly drží skleněnou lahvičku s olejem, jako symbol českých skláren. Wilhelm von Kralik-Meyrswalden byl také držitelem následujících dalších řádů a vyznamenání: rytíř Řádu Františka Josefa, Zlatý záslužný kříž s korunou, Císařská ruská medaile za zásluhy na stuze Řádu svaté Anny.