Šumavský rozcestník: von Battaglia Christian svobodný pán

von Battaglia Christian svobodný pán

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
osobnosti
von Battaglia Christian svobodný pán

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: horažďovicko
GPS: 49°21'56.741"N, 13°50'34.520"E

popis

Christian svobodný pán von Battaglia (7. prosince 1914, Bratronice u Blatné - 24. srpna 1991, Strakonice) byl šlechtic s italskými kořeny, amatérský cyklista, jenž v sedle kola ujel na 935 000 km. Pocházel z benátského šlechtického rodu Battagliů (část rodu Battagliů se usídlila v Bratonickém zámku), jehož historie sahá do 17. století. Battagliové byli vojenskou šlechtou pocházející z Itálie od Padovy. Byli to vojáci tělem i duší, vždyť také Battaglia znamená v překladu „boj“. Otec Quido se stal v dobách míru sedlákem a chovatelem kaprů. Byl svalnatý a přísný na sebe i na své děti. Maminka Gizela byla vzdělaná a uměla šest řečí. Oba rodiče jezdili na koních, on se starší sestrou Blankou na kolech. Poznávali tak rodný kraj. Svůj první cyklistický závod absolvoval se sestrou ve svých patnácti letech. Starší sestra se zaručila, že je mu šestnáct, aby vůbec mohl startovat, a sama závodila také. Druhá záříjová neděle roku 1929 byla tedy Christianovo cyklistickou premiérou. Začínal závodit pod hlavičkou Českého lva v Praze, pokračoval ve Spartě, Slavii, ČZ Strakonice, Sokolu Sedlice, Spartaku Písek a na stará kolena se vrátil zpátky do ČZ Strakonice. Christian byl také něco jako fenomenální cykloturista. V mládí jel dvacetkrát do Německa, dvacetkrát do Rakouska, pětkrát do Švýcarska a pětkrát do Itálie. Jedinkrát jel do Francie a do konce života na to nerad vzpomínal. V Marseille ho srazilo auto a dostal se do nemocnice. Chtěli mu uříznout nohu, ale on utekl. Sedl na vlak a jel domů. Ve vysokých horečkách vystoupil na Brenneru a lehl si zády na sníh, aby teplotu zmírnil. Unikl francouzským doktorům a odjel vlakem domů, kde ho čeští lékaři plně rehabilitovali. Během svého života závodil na kole ve více než tisícovce závodů a prošel několika sportovními kluby. V roce 1935, se ve svých 21 letech stal mistrem Čech v závodě na 200 kilometrů. Start na olympiádě v Berlíně mu zhatil úraz - zlomil si ruku. Pětadvacetkrát startoval na nejstarším a nejdelším klasickém závodě Praha - Karlovy Vary - Praha. Na všechny závody jezdíval také na kole a po jejich absolvování zase domů. Když ujel závod Praha - Karlovy Vary - Praha na šestém místě, dostal jako věcnou cenu kuchyňské hodiny. Ty zavázal do batohu a s nimi ještě večer odjel z Prahy do Bratronic. (Po 262 km dalších 110 km za tři hodiny a patnáct minut). Přestože si často přivezl ze závodů, hlavně MS veteránů v rakouském St. Johanu, nějakou medaili, žádný velký závod nevyhrál. Známý byl i tím, že na závody jezdíval na kole a po vlastní ose se také z nich vracel. Jezdil do práce i po práci, ročně 20 000 kilometrů, ale také přes 30 tisíc, což nejezdili ani profesionální cyklisté. Byl také v širší nominaci na první ročník Závodu míru 1948, ale nakonec nejel. Rodina Battagliů byla pro svůj šlechtický původ perzekvována, zámeček v Bratronicích spolu s okolními pozemky byl zestátněn, a Battagliové byli pouze nájemníci. Za komunismu vězněn 5 měsíců za krádež, díky tomu vyhozen ze zbrojovky ČZM Strakonice a poté pracoval jako závozník u Pozemních staveb. Potomek šlechtického rodu to tedy v dobách totality neměl vůbec lehké. Byla po něm pojmenována Šumavská silniční cyklotrasa č. 33 Christiana Battaglii. Christian 25 let po sobě startoval v nejdelším národním cyklomaratonu Praha – Karlovy Vary a zpět, nikdy ale nevyhrál žádný větší závod. Zemřel v sedle kola na úpatí kopce Tisovník kousek za Strakonicemi, když se vracel zpět domů, do Bratronic. Na místě, kde Christian Battaglia dojel na kole svoji poslední cestu, stojí dnes prostý dřevěný kříž beze jména. V Bratronicích ho připomíná pamětní deska. Rodina Battagliů má hrobku asi 4 kilometry od Bratronic na kraji lesa, Christian v ní však pohřben není, nepřál si to. Ota Pavel napsal povídku Baroni na kolech z knihy Výstup na Eiger (nebo sbírky Syn celerového krále), která je o Christianovi Battagliovi, tedy lépe řečeno o sportovním životě Christiana a Blanky (jsou o sourozencích Battaglia z chudého italského šlechtického rodu, žijícího na zámku v Bratronicích u Blatné) v době, kdy oběma bylo přes padesát let a zdálo se, že popisuje výjimečný sportovní život, který stojí za zaznamenání, ale je u konce. Psal o Blance, která s pár korunami na kole odjela přes Rakousko a Německo do Švýcarska. Také závodila, podporovala bratra a později už nemohla závodit, protože jí srazilo auto. Vrátila domů, starala se o maminku, o bratra, o hospodářství a dělala hrobařku. Psal o Christianovi, který se nikdy nestal mistrem světa, jedl jen chlebové kůrky, které zapíjel vodou. Pracoval u zedníků, jako závozník a každé ráno jezdí na kole dvacet kilometrů do práce a dvacet zpátky v každém počasí.