Šumava.cz

Karolina Slunéčková (8.dubna 1934, Kladno - 11.června 1983, Praha), vlastním jménem Karolína Olga Slunéčková, používala i umělecké jméno Olga Sluníčková byla česká herečka, manželka herce Rudolfa Vodrážky. Karolina Slunéčková se narodila v Kladně, do rodiny Václava Slunéčka a jeho manželky Anny Jančové, odkud se ale přestěhovala s rodiči do Ústí nad Labem, které se stalo v roce 1938 součástí německé říše. Rodina Slunéčkových si ponechala českou národnost, Karolína chodila do školy německé, protože tam česká škola pro místní obyvatelstvo nebyla otevřená. Základy herectví jí předala profesorka Věra Petáková. V této době začala docházet na balet a na tanec a po válce odjela na dva roky do divadla do Českých Budějovic a tam sbírala první divadelní zkušenosti. Po nich nastoupila na DAMU, které ukončila v roce 1956 a od té doby hrála do konce života ve Vinohradském divadle (v té době Divadlo československé armády). Hned od samého začátku hrála velké role jako například Natašu ve hře Vojna a mír, která začíná jejím dlouhým monologem k publiku. Každá její role byla vždy jiná, ale naprosto autentická a osobitá. Hrála role dramatické i komediální. Za její životní roli můžeme považovat roli Margarety v Kočce na rozpálené plechové střeše (1966), kde půlku představení odehraje v černém kombiné. Mužská část publika na ní mohla určitě oči nechat, jelikož měla neobyčejně krásné nohy a také uměla využít své ženskosti. Z celé její divadelní kariéry se dochovaly pouze fotografie. Pouze dvě představení byla natočena, a to Brouk v hlavě (1969) a Přišel na večeři (1977). Přesným opakem její divadelní kariéry je kariéra filmová. Neví se proč a je to škoda, režiséři si ji vybírali pouze do malých rolí prodavaček, drben nebo svůdnic. Ale i přes jejich nevýznamnost její role na sebe strhávaly pozornost. Největší šanci Karolina dostala ve filmu Pomerančový kluk (1975), kde hrála matku Otakara Brouska ml. Už za studií se účastnila natáčení studentských filmů, ale před filmové kamery se dostala až v roce 1958. Účinkovala jak v seriálech, tak v různých filmech. Ztvárnila přes stovku filmových rolí a téměř tři desítky rolí seriálových. Hrála ve Třech chlapech na cestách, Partě hic, Kamarádech, Dynastii Nováků, uplatnila se i v dabingu. Co se soukromého života týče, byla Karolina trošku jiná než ostatní herečky. Svého manžela Rudolfa Vodrážku poznala již na škole. Po pár letech se vzali a v roce 1960 se jim narodil syn Rudolf. I přesto, že se muži za ní otáčeli a nadbíhali jí, kudy mohli, ona nikdy žádného milence neměla. Jediné, co se smíchem popisovala, byli černoši, kteří pro ni, jak sama říkala, byli „rajc“. Jako každá žena milovala módu. Zvláště pak šátky, boty a klobouky. Byla opravdu výjimka potkat Karolinu bez nějaké pokrývky hlavy. Ve městě to byl nějaký módní klobouk, který ve volném čase měnila za starý šátek na chalupě, kterou si pořídila ve Lnářích. Ale ať už to byl kostýmek nebo montérky od hlíny, pořád byla neuvěřitelně krásná. Možná bychom její krásu obdivovali do dnes, kdyby do jejího života nezasáhla rakovina. Karolina se vždy velmi bála nemocí. Když zemřela její kolegyně a blízká přítelkyně Nina Popelíková, přepadla ji myšlenka, že i ji čeká podobný konec. A měla pravdu. Za pár měsíců zjistila, že má rakovinu plic. Přesto dál účinkovala v divadle a natáčela v televizi a nedávala na sobě nic znát. Jak říkala její kamarádka Jiřina Jirásková, ani ta zlá choroba nedokázala zničit její krásné rysy. Ještě týden před svou smrtí přišla do divadla natěšená, že bude zase pracovat. Bohužel už se na jeviště nikdy nepodívala. Zemřela 11. června 1983 ve svých 49 letech, pochována je ve Lnářích u kostela sv. Mikuláše. Rekreační chalupu č.p. 86 si ve Lnářích koupila v roce 1968. Její matka Anna ji výrazně přežila, dožila se 88 let. V hrobě ve Lnářích je pohřben také její manžel Rudolf Vodvářka, jenž hrál v různých divadlech a filmech. Se svou manželkou se setkal ve filmu Kulový blesk, kde hráli manžele.