Šumava.cz

Josef Langmiler (12.dubna 1923, Želeč u Tábora - 8.srpna 2006, Praha) byl český herec. Na svět přišel v jihočeské vesnici jménem Želeč, nedaleko Tábora. Rodina byla chudá, neměla vlastní dům, takže žila v pastoušce. Josef z toho měl ale spíš legraci a tvrdil, že mu v žilách koluje šlechtická krev. Říkal, že jeho otcem byl hrabě. „Vznikl jsem tak, že pan hrabě šel a překotil moji maminku na mezi“ říkal… Pravdou je, že Josef nikdy svého otce neviděl. Chodily od něho pouze alimenty. Spíše než maminka, která musela hledat práci, ho vychovávali dědeček a babička, takže je bral vlastně jako rodiče. K divadlu ho to táhlo už jako malého kluka, v rodné Želči hrával s místními ochotníky. Po absolutoriu pražské konzervatoře v roce 1948 hrál v různých mimopražských divadlech (Zlín 1948–1954, Brno 1954–1955, Ostrava 1955–1960). Oženil se, vzal si spolužačku z konzervatoře, do které se zamiloval. Jmenovala se Ljuba Benešová (†92). Byla to krasavice, která dokonale doplňovala vybrané Josefovo chování. Pamětníci na herce vzpomínali jako na opravdového džentlmena, v divadle míval role prvních milovníků. Manželství s Ljubou bylo bezdětné a skončilo po pěti letech poměrně dramatickým způsobem – přebral mu ji Jiří Adamíra. Josef Langmiller začal žít po rozvodu hodně bohémsky a volnomyšlenkářsky. Z Ostravy odešel do Prahy a střídal jednu ženu za druhou. Vztahy většinou končily proto, že na rozdíl od svých protějšků odmítal Josef mít děti. Svůj styl života změnil teprve, když se zamiloval do své druhé manželky Evy. Ta v televizním pořadu vyprávěla: „Dost mě přitahoval, protože byl chlap a měl něco do sebe, měl úžasné charisma. A to měl pro dost ženských, nejenom pro mě.“ Eva s ním nakonec zůstala až do jeho smrti. Od roku 1960 až do roku 1986 působil jako herec pražského Divadla E . F. Buriana. Měl velmi kultivovaný, specificky zabarvený a melodický hlas, který ho spolu s vyšší postavou předurčoval zejména pro divadelní postavy milovníků, intelektuálů, ale také velké charakterní role dramatického i veseloherního repertoáru. I ve filmu a v televizi si zahrál poměrně dost rolí, zejména v kriminálních a detektivních filmech, zde ovšem dost často ztvárnil záporné nebo nepříliš sympatické postavy. Po celou dobu své profesní kariéry spolupracoval s rozhlasem, byl rovněž uznávaným dabingovým hercem. Nezapomenutelný je jeho hrabě de Peyrac v sérii o Angelice – tam můžeme Josefa dodnes slýchat, ovšem jen ve čtyřech dílech. Ve filmu Angelika a král daboval osudového muže Vladimír Brabec. V roce 2000 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Velkou pozornost také Josefovi přinesla role v seriálu Žena za pultem. Hrál tam bývalého manžela hlavní hrdinky, a protože ženy fandily právě Jiřině Švorcové (†83), obracely se na Josefa rozzlobeně. Vadilo jim, jak se k prodavačce Anně Holubové, kterou Švorcová hrála, choval. Zajímavé je, že podobnou roli exmanžela hrál krátce předtím i v komedii Holky z porcelánu. Poslední roky strávil Josef v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Prý už ani nepoznával svoji ženu, když ho tam navštěvovala.