Šumavský rozcestník: Boček Zdeněk

Boček Zdeněk

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'24.459"N, 12°55'41.418"E

popis

Zdeněk Boček (8. října 1927, Praha - 2008, Praha) byl syn československého generál, bojovník proti komunismu. Narodil se 8. října 1927 v Praze jako syn důstojníka z povolání – jeho otec Bohumil Boček od roku 1935 velel hraničářskému praporu (velitel 6. hraničního praporu v Domažlicích) do 1. ledna 1939. Obecnou školu Zdeněk vychodil v Domažlicích. Zde ještě udělal přijímací zkoušku na reálné gymnázium, ale nastoupil už na klasické arcibiskupské gymnázium v Praze-Dejvicích, kam docházel až do jeho zrušení za nacistické okupace. Poté přešel do Jiráskova gymnázia v Resslově ulici. Za heydrichiády ho zatklo Gestapo (protože jeho otec pracoval na Ministerstvu národní obrany československé exilové vlády v Londýně), ale za čtyři dny byl kvůli nízkému věku propuštěn. Když slavil patnácté narozeniny, Gestapo si pro něj přišlo znovu a před zraky spolužáků ho zatklo. Byl vězněn v pražském zámečku Na Jenerálce a následně v internačním táboře ve Svatobořicích na Moravě. Počátkem dubna 1945 ho převezli do Plané u Tábora, kde byl až do konce války. Po návratu do Prahy se sešel se svým otcem, který se vrátil s 1. čsl. armádním sborem generála Svobody. S matkou (Zdenka Bočková), která byla zatčena spolu s ním, se už nesetkal, protože ji nacisti popravili i s rodiči 26. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Po válce nastoupil Zdeněk Boček do septimy reálného gymnázia na Strossmayerově náměstí, kde v roce 1946 maturoval. Na podzim téhož roku se zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Na jaře 1947 vstoupil do národně socialistické strany a pomáhal v koloniálním obchodě svého strýce jako příručí. Spolu s posluchači Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kteří se nesmířili s komunistickým pučem v únoru 1948, se rozhodl, že je třeba něco dělat. Z možností, které přicházely v úvahu, zvolili špionážní činnost. Tajné vojenské, které Zdeněk získal zcizením svému otci (ten byl v té době náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci) a zprávy chtěli předávat Američanům. Totalitní komunistický režim na to ovšem přišel a rozdával exemplární tresty… Když ve svých 34 letech opouštěl komunistické vězení, tak celých 17 z nich strávil ve vězení – tři roky za okupace a čtrnáct let komunistického žaláře. Jeho otec Bohumil Boček byl v červenci 1952 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za vlastizradu k doživotnímu vězení. Zemřel jako mukl v roce 1952 na následky špatného zacházení a odepření nutné léčby (trpěl cukrovkou a byl mu odepřen inzulin) ve věznici ve Valdicích. Dne 15. 3. 1947 se stal čestným občanem obce Postřekov.