Šumava.cz

Dne 15. prosince 1965 podepsala československá a sovětská strana přísně tajnou Dohodu o opatřeních ke zvýšení bojové pohotovosti raketových vojsk. V článku I. této dohody obě strany jasně prohlašují, že se rozhodly umístit jadernou munici na území Československé socialistické republiky a za tím účelem vybuduje československá strana na základě sovětských projektů tři speciální objekty, do kterých pak sovětská strana uloží jadernou munici. Projekt pojmenovali akce Javor, na jehož základě armáda Československa a Sovětského svazu vybudovala objekty sloužící k uložení speciálních (jaderných) bojových hlavic sovětské výroby na území Československa, které by byly v případě válečného konfliktu mezi Východem a Západem k dispozici pro použití československými raketovými vojsky. Podle této dohody byly pak na území ČSSR v letech 1966 až 1969 vybudovány tři zvláštní objekty (Javor 50 asi 8 km jihovýchodně od Bíliny, Javor 51 asi 2,5 km severně od Borovna a Míšova ve VVP Jince, Javor 52 asi 4 km severně od Bělé p. B. ve VVP Ralsko). A jejich utajení bylo tak úspěšné, že povědomí o nich neměla ani tehdejší sovětská okupační armáda, ba ani samotný prezident Československé socialistické republiky. Sklady pro jadernou munici byly železobetonové, zapuštěné v zemi a na zničení takového objektu nepřítelem by byla nutná jaderná nálož o síle 3 megatuny. Objekty měly kompletní zázemí: budovy štábu, bytovky, tělocvičnu, garáže apod. Československo po celou dobu existence těchto tajných skladů zajišťovalo bezplatně dodávku elektřiny, vody a paliva. Existence těchto objektů byla předmětem přísného utajení. Za tím účelem byla vypracována krycí legenda - objekty byly podle oficiální verze spojařské. Celkový počet sovětských vojáků byl stanoven na 660, kromě toho zde byli také občanští pracovníci a rodinní příslušníci. U každého objektu byla také zabezpečovací jednotka ČSLA s 9 vojáky, ostatní osazenstvo bylo výhradně sovětské. Brdský sklad mohl obsáhnout až 120 bojových hlavic (v nejlepším případě), tedy na území tehdejšího Československa tu mohlo být až 360 kusů hlavic s jadernou náloží (dalších 2x120 ks ve zbývajících dvou objektech). Všechny objekty Javor 50, 51 a 52 byly úmyslně zcela identické, po převelení tak sovětští důstojníci stále pracovali ve známém, neměnném prostředí. Změnila se pouze lokace jejich působnosti. Umístěné střely dle odborníků nepotřebovaly unikátní a satelity viditelná jaderná odpalovací sila. V případě jaderného konfliktu se tak zvláštní ruské oddíly měly setkat s dalšími sovětskými nebo československými dělostřelci poblíž západních hranic, kde pomocí mobilních odpalovacích zařízení měly tyto hlavice odpálit na předem určená místa… Sovětská armáda tyto objekty využívala až do svého odchodu z území Československa v roce 1990, kdy byly předány československé straně. Československo se v případě válečného konfliktu měla proměnit v jaderné bojiště a přední obrannou linii. Naopak první útočná linie měla vycházet z MLR a NDR. Životnost ČSLA byla odhadována na 72 h. Dne 17. srpna 2013 bylo v objektu Javor 51 v Brdech mezi obcemi Míšov a Borovno otevřeno muzeum studené války - Atom muzeum, o jehož vznik se přičinila skupina dobrovolných nadšenců sdružených v Nadaci železné opony. Celý objekt - sklad sovětské jaderné munice - je zachovalý technický unikát a lahůdka pro milovníky bunkrů a vojenské historie. Expozice přiblíží dobu, kdy se Východ a Západ připravovaly na případný jaderný konflikt. Dnes je ztělesněním dusivé atmosféry studené války. Vojenský objekt Javor 51 Borovno začal stavět v roce 1965. Bunkr zabírá prostor 1600 metrů čtverečních a obsahuje i sál, kde byly uloženy jaderné hlavice. Každý sál je věnován něčemu. První sál studené válce, druhý sovětskému atomovému programu, třetí americkému atomovému programu a čtvrtý sál mírovému využití jaderné energie. Novinkou v muzeu (2018) je jaderná mina, která váží asi 80 kg. Měla se využívat na takzvané jaderné podzemní stavitelství. Min byly vyrobeny stovky na východní i západní straně. Zakopané byly 200 metrů pod zemí na přechodech podél tzv. železné opony a byly řízeny radiově na dálku. Pokud by se pohnula vojska z jedné nebo z druhé strany, tak by byla odpálena. Pod zemí by se tak vytvořila jeskyně o průměru až 300 metrů, která by se propadla a vznikl by velký kráter, hluboký až 50 metrů, a žádná technika by neprojela. V 90. Letech se v bunkru ukrývaly bankovky a mince, které byly staženy z oběhu v době přechodu z Koruny československé na Korunu českou, a tak se zde jednu dobu nacházelo několik miliard korun. Po roce 2000 zde na pět let spočinuly ostatky 4 400 bývalých vojáků wehrmachtu, kteří padli na území České republiky a nyní jsou pietně pohřbeni na vojenském hřbitově v Chebu.