Šumavský rozcestník: Lužanská mše - Mecenáš v obnošené vestě, Valja Stýblová

Lužanská mše - Mecenáš v obnošené vestě, Valja Stýblová

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
literatura
Lužanská mše - Mecenáš v obnošené vestě, Valja Stýblová

detailní info

kategorie: kultura a památky / literatura
lokalita: klatovsko
GPS: 49°32'49.278"N, 13°19'3.416"E

popis

Lužanskou mši složil Antonín Dvořák pro svého přítele a mecenáše Josefa Hlávku, vynikajícího architekta, zakladatele a prvního prezidenta České akademie věd. V životopisně laděném románu se Valja Stýblová soustředila na Hlávkovu velkou životní křižovatku, kdy poprvé dosáhl na vrchol úspěchu a slávy, ale záhy ho začala pronásledovat nepřízeň osudu. Ztratil první manželku a sám se potýkal s chorobou, která mu několik let bránila v normálním pohybu. Autorka se pokusila objasnit nejen záhadnou Hlávkovu nemoc, ale vypráví hlavně o jeho silné vůli a mimořádném talentu, které mu pomohly překonat slabost těla a znovu se vrátit na výsluní, a také se snaží osvětlit smysl Hlávkova mecenášství, v Čechách zcela výjimečného a ojedinělého. Lužanská mže pokračuje čtvrtým svazkem Mecenáš v obnošené vestě: Hlávka vykoná čin, který nemá v české společnosti obdoby a vyžaduje i mnoho přemýšlení k jeho pochopení. Hlávkovi se podařilo založit a vybudovat Českou akademii věd. Získal podpis císaře Franze Josefa na zakládací listinu a činnost vědecké instituce hradil ze svých peněz. Vyvolalo to mnoho závisti, nedůvěru a podezření, že si Hlávka jen na něco hraje. Ale on opravdu všechno, co měl, dal do své nadace a žil tak skromně, že v tom jeho okolí vidělo podivínství. Svůj majetek pro sebe vůbec nevyužíval, jako by ho nepotřeboval. Na přelomu 19. a 20. století založil koleje pro vynikající studenty a svoji nadaci zajistil tak důmyslně, že funguje dodnes i 100 let po jeho smrti. V románu vystupuje Hlávka jako člověk, který konkrétními činy naplnil myšlenku, že duchovní a materiální zázemí pro svůj rozvoj, který český národ historicky ztratil po Bílé hoře, může dát národ jen sám sobě a získat ho zpět také prostřednictvím mecenášství. Proto v Hlávkově počínání nenajdeme nic marnotratného a okázalého, naopak musíme obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a velkorysostí dokázal využít svého bohatství ku prospěchu českého národa.