Po Šumavě Vás na vybraných linkách dopraví i s Vaším kolem, případně Vám jej zapůjčí a můžete jej vrátit v jiné vlakové zastávce než jste si jej zapůjčili. Šumavské link vlaků: 183 Plzeň - Klatovy - Železná Ruda - Alžbětín, 185 Horažďovice předměstí - Domažlice, 194 České Budějovice - Volary, Nové Údolí - Černý Kříž, 197 Číčenice - Volary, 198 Strakonice - Volary. Šumavské železnice jsou našimi snad nejpůvabnějšími tratěmi vůbec. Například celá trať Nove Údolí - Černý Kříž a nemalé úseky tratí směrem k Nové Peci, Volarům a Lenoře procházejí Národním parkem Šumava. Lokálky směřují z jižních Čech k Šumavě podél řek (Vltavy, Blanice a Volyňky) a spojují v sobě malebnost venkovského koloritu s náročností horských drah. Tratě vznikaly etapovitě a pro odlehlé chudé podhorské a horské kraje byly pravým požehnáním. V šumavských podmínkách se staly ideálním dopravním prostředkem, který umožňoval celoroční vývoz dřeva a produktů všeho druhu (výrobky dřevařského průmyslu, dobytek aj.). Železnice v mnohém vyřešila odbytové potíže hospodářských družstev a malovýrobců. V oblasti osobni dopravy zase dala vzniknout masové turistice v té podobě, jak ji známe dnes. Železnici na Šumavu přivedly snahy o hospodářské povznesení horských krajů a o možnost využití zdejšího přírodnin bohatství (dřevo, tuha, rašelina). V čele těchto snah stál kníže ze Schwarzenbergu, korporace místních podnikatelů obchodníků (Prachaticko, Vimpersko) i osobnosti z řad nadšenců a osvícenců (kupř. pedagog W. Draxler z Volar). Na parlamentní půdě tyto šumavské aktivity podporoval především poslanec J. Taschek. Spojením dvou akciových společností místních drah (Strakonice - Volary a Číčeníce - Volary), vznikly roku 1907 "Sdružené pošumavské místní dráhy", jejichž předsedou se stal Jan kníže ze Schwarzenbergu. Ty posléze uskutečnily dávné sny o spojení české a bavorské strany Šumavy železnicí, tehdy nejmodernějším dopravním prostředkem. Dne 15.listopadu 1910 byl zahájen provoz na trati, která vedla podél Studené Vltavy a v sedle u osady Nové Údolí překonala hraniční hřeben. Legendární Zlatá stezce, po níž se ve středověku dopravovala z Pasová do Prachatic sůl, byl vdechnut nový život. Idyla ale trvala jen čtyři roky, do vypuknutí 1. světové války. V roce 1918 vznikla Československá republika a v roce 1925 byly šumavské železnice postátněny. Přechodovým nádražím byla stanice Haidmühle, kde ČSD (Československé státní dráhy) měly svého komerčního zástupce. Roku 1928 byly na Šumavě prvně nasazeny motorové vozy. Dopravu na šumavských tratích zlevnily a zrychlily natolik, že během roku například v obvodu železniční stanice Volary stoupl počet cestujících rovnou o polovinu. Elegantní a moderní motorové vozy se staly lákadlem pro turisty především proto, že umožnily i jednodenní návštěvu vnitřní Šumavy. Po roce 1948 provoz vlaků ve směru z Čech do Pasová ustal a od roku 1951 byl vytržením kolejí na hraničním mostě v Novém Údolí zcela znemožněn. Kraji vládla Pohraniční stráž. Osobní doprava do Nového Údolí ustala roku 1976, ovsem nákladní vlaky sem vozily dřevo pro německého odběratele bez přerušení. Pochopitelně, že pod kontrolou a v režimu vojáků Pohraniční straže. Na bavorské straně bylo roku 1976 vytrháno 14 km tratě od státní hranice po Jandelsbrunn. Po změně poměrů v závěru roku 1989 došlo ke zrušení zakázaného pohraničního pásma a dnem 30. června 1990 i k obnoveni pravidelných osobních vlaků do Nového Údolí. Novoúdolská trať pro svoji malebnost považována spolu s tratí Klatovy – Želená Ruda (Alžbětín), jejíž součástí jsou tři tunely, za nejhezčí šumavské tratě.
