Šumava.cz

Podplukovník ve výslužbě Stanislava Vojtíková (15.května 1933, Dačice - 30.listopadu 2010, Slavonice) alias Slávka Janků ze Slavonic byla česká pilotka na strojích C-106 a L-29. Stanislava byla jednou ze šťastných žen, které se vyplnilo zcela neobvyklé přání - usednout do kokpitu vojenského letounu. Za svoji leteckou kariéru strávila ve vzduchu přes tisíc letových hodin, z nichž byla část na cvičném proudovém stroji Aero L-29 Delfín. Slávka Janků se narodila 15. května 1933 v Dačicích, kde navštěvovala obecnou školu. Poté se s rodiči přestěhovala do Slavonic. Po škole pracovala na tehdejším MNV ve Slavonicích, později na sekretariátu SČM v Dačicích a nakonec opět ve Slavonicích v národním podniku Slavona. V roce 1950 se přihlásila k vojenskému letectvu a následně 3. ledna 1951 nastoupila do armády. Zařadili ji na Ministerstvo národní obrany, a to k pozemním službám. Vzhledem k tomu, že ve Slavoně pracovala jako údernice, dostala ihned při nástupu hodnost četaře. Byla však zařazena k administrativní službě, což neodpovídalo jejím dávným tužbám. Proto podala žádost o přeřazení k letectvu. Nástup do Výcvikového střediska letectvu v Žamberku považovala za obrovské zadostiučinění. Po absolvování psychotechnických zkoušek a po velice náročných zdravotních prohlídkách byla vybrána do vytouženého pilotního výcviku. Od konce listopadu začínala přípravka pro pilotní žáky ve slovenském Dolním Kubíně. Toto bylo pro všechny jedno z nejtěžších období. Absolvetky se školily ve všech odborných předmětech, týkajících se létání, techniky, ale i taktiky armády, což bylo pro všechny absolutní novum. Koncem dubna po absolvování zkoušek nastal konečně kýžený okamžik. Přemístění na letiště Prostějov - Štichovice, kde byla v té době elementární pilotní škola. Tady absolvovala pilotní výcvik na letounu C-106, po jehož ukončení byla celá dívčí letka přemístěna na letiště Klecany u Prahy. Po roce byla povýšena do hodnosti poručíka. Plnila úkoly osobní přepravy a podpory pozemních vojsk, dále chemický průzkum, přepravu zpráv, výsadky, povodňové hlídky. Nejprve na letounech K-65 Čáp, po jejich dosloužení na K-60 Brigadýr. Na letišti v Klecanech dosluhovaly různé typy letounů, takže si zalétala i na letounu C-5 a dvojplošníku C-104. Později létala i i na dvoumotorovém letounu K-75 Aero 45. Obvykle zahajovala letecké dny, později se stalo tradicí, že létala i jako vlajkonoš. U tohoto pluku paní Vojtíková létala v různých funkcích, na různých typech letounů až do roku 1962, kdy se zmíněný pluk zrušil. Následně nastoupila jako spojovací pilot - pomocník náčelníka štábu pro bojovou přípravu ke stíhacímu pluku do jihočeské Bechyně. Vzhledem k rodinné situaci (i její manžel pracoval jako pilot) požádala o přemístění do Prahy. Zde dočasně působila v neletové funkci na bývalém Velitelství letectva a PVOS. Shodou okolností se dostala do delegace, která doprovázela Marinu Popovičovou, manželku sovětského kosmonauta. Ta byla známá tím, že jako jediná pilotka, která létala na českém cvičném proudovém letounu L-29 Delfín, vytvořila světový rekord na uzavřeném trojúhelníku. Její zásluhou se podařilo přesvědčit tehdejšího ministra národní obrany generála Lomského, aby dal souhlas k přeškolení Stanislavy Vojtíkové na "delfína". Poté obě společně vytvořily zbylé světové rekordy v této letecké kategorii. Stanislava Vojtíková nastoupila do dalšího výcviku v Košicích a v Prešově, který absolvovala v polovině prosince 1964. A tehdy bohužel nastal kritický okamžik, kdy onemocněla chřipkou. Lékař, byť v nejlepší snaze jí pomoci, jí naordinoval léky, které jí způsobily těžký toxoalergický exantém. Tři roky bojovala se záludnou chorobou, aby si svou vůlí a nevýslovnou vírou, vybojovala holý život. Bohužel však byla od létání vyřazena. Do 1. listopadu 1989 sloužila na Generálním štábu v oddělení letectva a PVOS na funkci operačního důstojníka, specialisty letectva. Do důchodu odešla v hodnosti podplukovnice.