Šumava.cz

Kostel je pozůstatkem bývalé osady Apolena (Svatá Apolena), ze které bylo v roce 1945 její převážně německé obyvatelstvo vysídleno. Obec pak zanikla a do dnešní doby se z ní kromě tohoto kostela nedochovaly téměř žádné stopy. První zmínka o kapli sv. Apoleny je z r. 1580. Později když k prameni, který měl několika lidem vrátit zrak, začali mířit další nemocní, nechal tehdejší majitel panství, hrabě Georg Maximilian Lindelo, upravit pramen a postavit raně barokní kostel. Ten byl vysvěcen v roce 1670. O provoz kostela se starali dva poustevníci. V okolí stavby postupně vzniklo několik domů, ve kterých před 2. světovou válkou bydlelo téměř 40 obyvatel. To již věhlas poutního místa upadal. Od poloviny 19. století se nikomu do oprav nechtělo. Kostel byl ponechán svému osudu již na počátku 20. století tedy ještě dlouho před vysídlením obce a jeho stav tak nemá s tím nic společného. Velké mše, které zde bývaly o svatodušních svátcích, se musely od roku 1938 sloužit venku, protože hrozilo nebezpečí zřícení kostela. Již za druhé světové války byl v havarijním stavu. Vnitřní zařízení kostela bylo přemístěno do kostelů v okolí. V současné době se zdá, že je snaha alespoň zachovat jeho zbytky. Kostel má z vnějšku obdélný půdorys, vnitřní prostor zaujímá pak půdorys kříže s centrálním prostorem s kupolovou klenbou. Na střední prostor navazoval po východní straně užší pravoúhlý presbytář s vydělenými nárožními čtvercovými prostorami. Severní měla funkci sakristie, jižní pak jako komora. V patrech pak byly oratoře, šneková schodiště k nim vedoucí byla vestavěna do přilehlých pilířů. Na západní straně navazoval na ústřední prostor podobně o něco užší prostor před kůrem s postranními čtvercovými kaplovými prostorami s emporami v patře, otevírajícími se do lodi půlkruhově ukončenou arkádou. V západním konci kostela byla vstupní předsíň, nad ní v patře trojdílná kruchta, podkruchtí odděleno od lodi plnou zdí s portálem. Kdysi valbová střecha krytá šindelem, dnes již neexistuje. Zdivo je z místního lomového kamene, případně žuly ojediněle bylo použito cihel. Presbytář, loď, sakristie a oratoře byly pravděpodobně sklenuty valenou klenbou s lunetami, podkruchtí, kaple a empory klenbou křížovou. Roku 2007 byla jeho zřícenina prohlášena za kulturní památku.