Šumava.cz

Vilu v těsném sousedství vily Dr. Edvarda Beneše v Sezimově Ústí pro svého bratra navrhoval zahradní architekt Otokar Fierlinger. Obě osobnosti byly původně velikými přáteli. A oba museli svoje vily po dobu nacistické okupace opustit. Československý velvyslanec v SSSR z let 1941 – 1945 Zdeněk Fierlinger se po osmi letech emigrace do Sezimova Ústí vrátil 3. 6. 1945. S úlevou zjistil, že vila zůstala zachována, Němci pouze vykradli knihovnu. Známá osobnost byla nadšeně přivítána představiteli obce a projevila radost z práce továrny MAS, jejíž návštěvu Zdeněk Fierlinger přislíbil. Nakonec chvíli na hřišti klubu MAS sledoval zápas místních s XI. Rudé armády. V interiéru vily se do dnešních dnů se dochovaly pouze vestavěné skříně, hala s krbem, dřevěné schodiště a původní koupelna. Zdeněk Fierlinger, křtěn Zdenko Jindřich Eugen Maria (11. července 1891 Olomouc – 2. května 1976 Praha) byl vysoký sociálně-demokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v prvních dvou poválečných vládách v letech 1945–1946. Je spojován především se zradou své demokratické strany a jejím sloučením s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948. Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. Roku 1910 absolvoval obchodní akademii v Olomouci. V letech 1910 - 1914 působil jako zástupce americké firmy MacCormick International Harvester Co. v Rostově na Donu. První světová válka ho zastihla právě v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do československých legií. Za statečnost v boji byl Fierlinger jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl přítelem plukovníka Švece a spolu chodili na rozvědku. U Zborova byl velitelem 9. roty. Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller) byl však odeslán Odbočkou Československé národní rady s Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii. Po válce se Fierlinger vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. 1921-1924 vyslanec v Nizozemsku, 1924-1925 v Rumunsku, 1925-1928 v USA, 1928-1932 ve Švýcarsku (současně zástupce ČSR u Společnosti národů), 1932-1936 v Rakousku; 1937-1939 a 1941-1942 vyslanec, 1942-1945 velvyslanec v Sovětském svazu. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. Dokonce si vedle sebe postavili vilu v Sezimově Ústí. V roce 1924 vstoupil do sociálně-demokratické strany. Od roku 1937 do roku 1945 zastával Fierlinger post vyslance (a později velvyslance) v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD. V průběhu války navázal těsnou spolupráci se sovětskými orgány a čs. komunistickou emigrací v Moskvě, v jejichž intencích pak utvářel svou další diplomatickou a politickou aktivitu. V tomto období byl Fierlinger velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fierlingerem připravili podepsání československo-sovětské mírové smlouvy Edvardem Benešem. Těsně před koncem války se stává Fierlinger v exilu předsedou československé vlády a zůstává jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stává vůdcem levého křídla sociální demokracie, které usiluje o co nejtěsnější spolupráci s KSČ. V letech 1946–1947 byl předsedou Československé sociální demokracie. V listopadu 1947 byl z předsednictva vyloučen. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Fierlinger hlavním iniciátorem sloučení sociálních demokratů s komunisty. Což mělo za následek likvidace sociální demokracie a převedení části strany do KSČ. Za to dostal v roce 1948 místo v Ústředním výboru KSČ. Zdeněk Fierlinger následně působil jako místopředseda vlády (1948–1953), předseda Národního shromáždění (1953–1964) a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951-1953). Až do roku 1966 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ. V roce 1968 působil mimo jiné v rámci Svazu československo-sovětského přátelství a po okupaci 1968 vedl jeho delegaci na sovětské velvyslanectví s protestní nótou. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl ráno 21. srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou. V letech 1948-1971 člen ÚV KSČ, 1948-1966 předsednictva ÚV KSČ. 1948-1953 náměstek předsedy vlády, 1953-1964 předseda NS. 1945-1969 poslanec a 1953-1968 člen předsednictva NS, 1969-1971 poslanec SL FS. 1964-1969 předseda Svazu čs.-sov. přátelství. Autor dvoudílných pamětí Ve službách ČSR (1947, 1948) a několika dalších publikací. Celoživotní přítel Edvard Beneš jej nakonec zavrhl jako zrádce. Málokterého politika moderních dějin Československé republiky označujeme jednoznačně za tak negativní postavu…